Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 255/04

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma, o ústavní stížnosti stěžovatelky H. K., zastoupené JUDr. J. Z., směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 2. 2004, sp. zn. , za účasti Nejvyššího soudu ČR, jako účastníka řízení a P. B., jako vedlejšího účastníka řízení, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 2. 2004, sp. zn. , a tvrdí, že jím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle a 38 odst. 2d (dále jen ""), a podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Z připojeného spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku, sp. zn. , Ústavní soud zjistil následující skutečnosti. Vedlejší účastník řízení se po stěžovatelce domáhal zaplacení částky celkem Kč 36 500,- jako slevy z kupní ceny prodaného osobního automobilu v důsledku neoznámených vad. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 31. 3. 1998, č. j. -35, byla žaloba zamítnuta a k odvolání vedlejšího účastníka řízení byl tento rozsudek rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 1998, č. j. -45, zrušen a věc byla vrácena se závaznými pokyny k dalšímu řízení. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 31. 1. 2002, č. j. -166, bylo stěžovatelce uloženo zaplatit vedlejšímu účastníkovi řízení celkem částku Kč 30 570,- a v částce Kč 5 930,- bylo řízení zastaveno. K odvolání stěžovatelky byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 2. 2003, č. j. -220, rozsudek soudu prvého stupně co do částky celkem Kč 18 100,- potvrzen, v další části změněn tak, že v částce Kč 12 470,- byla žaloba zamítnuta. Dovolání stěžovatelky bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 2. 2004, č. j. -252, jako nepřípustné odmítnuto.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti nesouhlasí s nepřípustností dovolání, konstatovanou dovolacím soudem. Podle stěžovatelky není správné odmítání dovolání jen kvůli tomu, že dovoláním uplatněný nárok nepřesahuje částku Kč 20 000,- ač předmětem žaloby byla částka vyšší a dovolání směřovalo i do výroku, kterým žalobě nebylo vyhověno.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již v minulosti dospěl k závěru (

sp. zn.

,

), že z ústavněprávního hlediska není soudní řízení povinně ve všech případech dvoustupňové, s výjimkou věcí trestních, u kterých tento požadavek vyplývá z čl. 2 protokolu č. 7 k Úmluvě. Jednostupňové soudnictví ve věcech objektivně bagatelního významu tedy nikterak nevybočuje z ústavních mezí. Pokud se uvedené ústavněprávní principy vztahují k vyloučení odvolání v tzv. bagatelních věcech, o to více je možno je aplikovat ve vztahu k vyloučení dovolání, jako mimořádného opravného prostředku, ve věcech menšího významu.

Dovolací soud v posuzovaném případě dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutím, proti nimž není dovolání přípustné. Pokud dovolání směřovalo proti výroku odvolacího soudu, jímž byla žaloba zamítnuta, dovodil dovolací soud s ohledem na svou dosavadní judikaturu subjektivní nepřípustnost dovolání, neboť tímto rozhodnutím odvolacího soudu nenastala v poměrech stěžovatelky újma, odstranitelná rozhodnutím dovolacího soudu. Pokud dovolání směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvého stupně potvrzen, rozhodl dovolací soud o nepřípustnosti dovolání z důvodu bagatelnosti věci, vymezené v , , ve znění pozdějších předpisů.

Ústavní soud shledává výklad procesních předpisů, vztahujících se na předmětnou věc, jakož i vlastní postup dovolacího soudu ústavně souladným. Opačný výklad (naznačený v důvodech ústavní stížnosti) by vedl ke stavu, jímž by se aktivní legitimace k podání dovolání zcela nežádoucím způsobem přenášela i na ty, kteří jinak takové oprávnění - nejsouce ve sféře vlastních zájmů kvalifikovaně dotčeni - nemají.

Z takto rozvedených důvodů je zřejmé, že k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky nedošlo, a proto byla ústavní stížnost shledána zjevně neopodstatněnou. O zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. června 2004

JUDr. Dagmar Lastovecká, v. r.

předsedkyně senátu