Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 264/04

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Daniela Ševčíka, PhD., zastoupeného JUDr. L. Š., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. , za účastí Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností napadl stěžovatel usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. . Uvedl, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení rovnosti před zákonem, garantované , y ČR, , d (dále jen ""), Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, písm. a) ve spojení s písm. i) Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech.

Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že jím byla zamítnuta stížnost stěžovatele, směřující proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2004, č. j. -327, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů obhajoby. Stěžovatel vedle odměny, účtované podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR, č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen ""), účtoval i daň z přidané hodnoty. Soud prvého stupně mu částku, odpovídající této dani, jako součást odměny neuznal a odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil.

Stěžovatel považuje postup obou soudů za rozporný s ústavním pořádkem. Polemizuje se závěrem Krajského soudu v Brně, který dovodil, že mimosoudní odměna podle není cenou ve smyslu , o dani z přidané hodnoty (dále jen ""), a proto není možno na odměnu advokáta aplikovat ustanovení , neboť ten stanoví, že základem pro výpočet daně je cena za zdanitelné plnění, která neobsahuje daň. Takový výklad považuje za "nesprávný a zkratkovitý". Podle jeho názoru, pokud by stát měl být z povinnosti uhradit DPH, v souvislosti s úhradou odměny a náhrad nutných výdajů advokátů ex offo, vyloučen, došlo by k porušení ústavního pořádku ve třech rovinách: 1) stát by tím byl postaven nad občany či jiné subjekty, 2) nastala by nerovnost mezi advokáty, kteří jsou plátci DPH a advokáty, kteří plátci DPH nejsou, 3) vznikla by nerovnost mezi advokátem-plátcem DPH a osobami v jiných profesích, oprávněných rovněž poskytovat právní služby, konkrétně soudními exekutory, kterým , exekuční řád, v přiznává daň z přidané hodnoty jako součást odměny, je-li exekutor jejím plátcem.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Výchozí úvahy stěžovatele, které se opírají o jeho závěry, že odměna, stanovená podle je cenou ve smyslu zákona o cenách, je nesprávná. Co je považováno za "cenu" ve smyslu , o cenách, je vymezeno v . V ustanovení zákona o cenách se stanoví, že se tento zákon nevztahuje na odměny, úhrady, poplatky, náhrady škod a náhrady nákladů a úroky, upravené zvláštními předpisy. Není pochyb o tom, že odměna advokáta je upravena zvláštními předpisy a to především a dále vyhláškou ministerstva spravedlnosti, č. , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění .

Cenou se rozumí cena sjednaná při nákupu a prodeji zboží za podmínek, vyplývajících z ustanovení zákona o cenách, tedy cena sjednaná dohodou. Za takovou však nelze považovat odměnu advokáta, stanovenou podle ustanovení o mimosmluvní odměně (viz. shodně R 30/94), která je stanovena obecně závazným předpisem pevnými částkami. Naproti tomu za takovou cenu lze považovat cenu, stanovenou podle ustanovení o smluvní odměně, neboť tato ustanovení jsou pouze prováděcím předpisem k zákonu o cenách.

Nelze tedy akceptovat stanovisko stěžovatele, že při obhajobách ex offo je stát ve výjimečném postavení proti jiným subjektům, kterým advokát poskytuje službu. Stát je ve stejném postavení jako kterýkoli jiný subjekt, kterému advokát poskytuje službu a s nímž si nedohodl smluvní odměnu, a účtuje podle ustanovení o mimosmluvní odměně. Ani v těchto případech si advokát nemůže účtovat daň z přidané hodnoty. Pokud ji k odměně účtuje a klient ji zaplatí, lze jedině dovozovat, že došlo konkludentně k uzavření dohody o smluvní odměně v tom smyslu, že mimosmluvní odměna byla navýšena o daň z přidané hodnoty.

Pokud jde o namítanou nerovnost mezi advokáty - plátci DPH a advokáty neplátci této daně, a mezi advokáty - plátci DPH a soudními exekutory, kteří jsou plátci DPH, jedná se o nerovnost, která byla založena zákonnou úpravou platnou do 30. 4. 2004. Odstranění takové nerovnosti by vyžadovalo zahájit řízení o zrušení zákonů a jiných předpisů podle hlavy II. oddíl prvý, , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ""). Stěžovatel nevyužil svého práva, daného mu ustanovením . Postup podle senát Ústavního soudu nezvažoval s ohledem na ust. . Ústavní soud proto uzavírá, že v dané věci nedošlo k porušení ústavně zaručených práv.

Ze shora uvedených důvodů senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením podle ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. května 2004

JUDr. Dagmar Lastovecká, v. r.

předsedkyně senátu