Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 512/03

Ústavní soud rozhodl dne 20. května 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele V. M. zastoupeného JUDr. J. S., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. září 2003 č. j. -82, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, jímž bylo jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání směřující do rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 10. června 2003 č. j. -70, kterým byl pro blíže popsaný skutek uznán vinným trestným činem podvodu ve smyslu § 250 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Rovněž jím bylo uloženo stěžovateli nahradit poškozenému způsobenou škodu. O posléze podaném dovolání podřazeném pod dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, rozhodl Nejvyšší soud, poté, co dovodil, že právnímu posouzení skutku odpovídá jeho vyjádření formulované ve skutkové větě a blíže rozvedené v odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, tak, že jej pro zjevnou neopodstatněnost usnesením ze dne 14. ledna 2004 č. j. odmítl.

Stěžovatel spatřuje v postupu Krajského soudu v Hradci Králové dotčení svého ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces plynoucího z d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dle stížnostních bodů návrhu tvrzené porušení označeného práva spočívá jednak v tom, že v záhlaví citované usnesení bylo odůvodněno toliko odkazem na obsah rozhodnutí soudu první instance, když nedošlo ze strany soudu odvolacího k přezkoumání rozhodujících otázek, které mu byly předestřeny a tento jednoduše převzal závěry soudu nalézacího, dále v tom, že se odvolací soud nevěnoval pečlivě posouzení věrohodnosti slyšené svědkyně a konečně nerozhodl v jeho trestní věci v souladu se zásadou in dubio pro reo (presumpcí neviny).

Ústavní stížnost není důvodná.

Jak vyplývá z ustálené rozhodovací praxi Ústavního soudu, stěžovatelem předestřená skutková polemika není způsobilá sama o sobě založit dotčení ústavních práv, neboť přehodnocovat obecnými soudy provedené myšlenkové operace upínající se k dokazování ve smyslu činění odlišných skutkových závěrů s odkazem na přisouzení jiné váhy tomu či onomu provedenému důkazu, jakož i hodnocení celkové důkazní situace Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší, nejedná-li se o extrémní rozpory zakládající vykročení z mezí ústavních kautel (srov. nálezy ve věci

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení, Sv. 3, č. 34;

sp. zn.

, tamtéž, Sv. 4, č. 79, a další). Stejně tak samotný poukaz na odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, pokud se s ním odvolací soud ztotožnil, nepovažuje Ústavní soud za zásah do shora označeného práva stěžovatele, neboť se při tomto shodném náhledu na věc jeví nadbytečným vyložené úvahy nesoucí se k dovození trestní odpovědnosti obžalovaného znovu v rozhodnutí soudu druhého stupně opakovat (obdobně k odůvodnění rozhodnutí z pohledu přezkumné činnosti vyšší instance např. usnesení

sp. zn.

ze dne 19. února 2004), reaguje-li současně na námitky v podaném opravném prostředku uplatněné. V tomto směru sluší se dodat, že Krajský soud v Hradci Králové v ohledech, stran nichž to považoval za potřebné, úvahy obsažené v rozsudku Okresního soudu v Semilech, reflektujíce výtky stěžovatele, blíže rozvedl. To, že se soudy obou stupňů zabývaly i posouzením věrohodnosti přepážkové pracovnice pošty slyšené jako svědkyně je potom zřejmé z jejich logicky strukturovaného vyvození skutkového děje popsaného v odůvodněních jejich rozhodnutí, která se jeví být v souzené věci ve vztahu k provedeným důkazům co do ustálení skutkového základu věci dostatečnými (§ 125 odst. 1, § 134 odst. 2 tr. řádu).

Ústavní stížnost stěžovatele tak byla shledána zjevně neopodstatněnou a z tohoto důvodu podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. května 2004