Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 123/04

Ústavní soud rozhodl dne 6. května 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele Ing. F.D., zastoupeného JUDr. J. Č., advokátem proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. ledna 2003 č. j. -239 a rozsudku Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 14. ledna 1997 č. j. -26 ve znění opravného usnesení ze dne 5. října 1999 č. j. -87, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností, napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že se jimi cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech zakotvených v a 38 odst. 2 y základních práva svobod a písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

K namítanému zásahu do práva na spravedlivý proces mělo dojít dle tvrzení stěžovatele tím, že Nejvyšší soud se jako soud dovolací nezabýval jeho výhradami uplatněnými v mimořádném opravném prostředku, když jím podané dovolání pro nepřípustnost odmítl. V této souvislosti stěžovatel vytkl ve věci rozhodujícímu odvolacímu soudu (Vrchnímu soudu v Olomouci) absenci jakéhokoliv poučení o dovolání ( ), a to i z hlediska intertemporálního, pokud se týče aplikace , , ve znění před novelizací provedenou Bez bližší argumentace, jak v rovině práva jednoduchého tak i ústavního, se následně domáhal "přehodnocení závěrů obecných soudů", a to "z důvodu porušení základních lidských práv". Navrhl, aby Ústavní soud v záhlaví uvedené rozsudky nálezem zrušil.

Ústavní soud, vázán petitem (návrhovým žádáním), v němž stěžovatel nenavrhoval zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2004 č. j. -265, se pro tímto důvodem založenou nadbytečnost nezabýval stěžovatelem namítanou absencí poučení o možnosti podat dovolání (resp. návrh na připuštění dovolání), když důsledky z této námitky plynoucí, pakliže by byly vyvozeny, by mohly nalézt svého odrazu pouze při přezkumu rozhodnutí dovolacího soudu. Pokud se rozsudků Krajského obchodního soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci týče, tyto jsou v dostatečném rozsahu limitovaném zásadou koncentrace uplatňující se ve směnečném řízení logicky odůvodněny ( ) a na obsah těchto rozhodnutí postačí, a to i pro v ústavní stížnosti vůči nim směřující blíže neupřesněné výhrady stěžovatele, jak byly shora citovány, odkázat.

Čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zakotvuje právo osoby obviněné z trestného činu, a tudíž k dotčení tohoto práva ve věci stěžovatele již s ohledem na jeho povahu dojít nemohlo. Porušení ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces, jehož se stěžovatel dovolával, Ústavní soud rovněž neshledal. Proto návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. května 2004