Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 756/02

Ústavní soud rozhodl dne 1. dubna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele P. D., zastoupeného JUDr. A. Š., advokátem o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. září 2002 sp. zn. a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. července 2002 sp. zn. ,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Včas podanou, jakož po následném odstranění vad návrhu z pohledu zákonných náležitostí i jinak formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů, neboť se jimi cítí být dotčen ve svém ústavně zaručeném základním právu zakotveném v d. Označenými usneseními byl zamítnut návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení v trestní věci vedené před Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. , v níž byl pro blíže popsaný skutek pravomocně odsouzen pro spáchání trestného činu loupeže podle , odst. 2 písm. b) tr. zák., pročež mu byl mimo jiné uložen trest odnětí svobody v trvání šesti roků se zařazením do věznice s ostrahou.

V podaném návrhu stěžovatel polemizoval s hodnocením důkazní situace provedeným obecnými soudy a zejména jim dále vytkl, že odmítly "postupovat v duchu zásady de lege ferenda". Obsahově tak namítal, že v jeho trestní věci nedošlo k aplikaci tr. řádu, vloženého do tohoto trestního předpisu novelizací provedenou Dle názoru stěžovatele krajský soud pochybil, pokud nepostupoval ve smyslu citovaného ustanovení a při doručení odsuzujícího rozsudku jej nepoučil o možnosti navrhnout zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku. Majíce jím dovozovaná naznačená pochybení za protiústavní, stěžovatel v petitu ústavní stížnosti navrhl, aby Ústavní soud v záhlaví uvedená rozhodnutí nálezem zrušil.

Ústavní stížnost není důvodná.

Z obsahu napadených rozhodnutí zásah do ústavně zaručených základních práv stěžovatele shledán nebyl. Stěžovatelem předestřená skutková polemika není způsobilá sama o sobě založit jejich dotčení (y ČR), neboť přehodnocovat obecnými soudy provedené myšlenkové operace upínající se k dokazování a vlastnímu hodnocení celkové důkazní situace Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší, a to ani potud, pokud by se s nimi případně sám neztotožňoval, neboť není další odvolací instancí v systému obecných soudů. Tato maxima je dle jeho již ustálené rozhodovací praxe prolomena pouze tehdy, jestliže by úvahy stran dokazování vykazovaly extrémní rozpory a vykročily tak z mezí ústavních kautel (

sp. zn.

,

sp. zn.

a další).

V dané věci soud prvého stupně poté, co adekvátním způsobem odůvodnil své úvahy vedoucí jej k jeho skutkovému náhledu na věc, uzavřel, že důkazy, které na základě návrhu stěžovatele a ze své vlastní iniciativy provedl, dle jeho závěru nevyvrátily řetězec nepřímých důkazů o jeho vině, ani přímý důkaz, jímž je výpověď poškozeného a provedená rekognice. Stížnostní soud se potom s jeho vývody ztotožnil.

Pro posouzení výhrad stěžovatele z pohledu kritérií ústavnosti postačí poukázat na to, že obecné soudy se s v intencích svého nezávislého soudního rozhodování (y ČR) se skutkovou, resp. důkazní situací jim předestřené věci co do odůvodnění úvah relevantních se zřetelem k podmínkám vymezeným v tr. řádu řádně vypořádaly, když tyto jsou v napadených rozhodnutích dostatečným, logicky přesvědčivým a přezkoumatelným způsobem vyloženy ( tr. řádu). Proto postačí na jejich odůvodnění, zejména pak odůvodnění usnesení soudu prvého stupně, odkázat.

Pokud stěžovatel namítal, že Krajský soud v Plzni nepostupoval při doručení odsuzujícího rozsudku (č. j. -189 ze dne 6. prosince 2000) dle tr. řádu (ve znění novelizace provedené ), je třeba jednak poznamenat, že soud při své činnosti postupuje na základě práva de lege lata, tj. platného a účinného, a dále zdůraznit, že v řízení o této ústavní stížnosti Ústavnímu soudu ani nepřísluší se uvedenou námitkou, s ohledem na to, že se upíná k jinému řízení, jež není předmětem nyní projednávaného (petitem vymezeného) návrhu, zabývat. Nicméně na okraj ve vazbě na namítané porušení ústavně zaručeného základního práva, tj. s ohledem na tvrzení, že daná trestní věc nebyla projednána ve stěžovatelově přítomnosti, když neměl v případě původního řízení proti uprchlému možnost se vyjádřit ke všem prováděným důkazům, sluší se poukázat na to, že Krajský soud v Plzni v předmětném řízení o návrhu na povolení obnovy řízení, patrně tak reflektujíc v této souvislosti změnu právního stavu v intencích stěžovatelem v ústavní stížnosti naznačených, prováděl i důkazy, které byly provedeny již v hlavním líčení, kteroužto činnost mu následně jako nepřípadnou vytkl ve svém shora uvedeném rozhodnutí stížnostní soud.

Pakliže Ústavní soud s ohledem na uvedené neshledal důvody ke kasaci napadených rozhodnutí, když ústavní stížnost vykazuje znaky zjevné neopodstatněnosti, rozhodl, jak ve výroku usnesení obsaženo [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. dubna 2004