Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 42/04

Ústavní soud rozhodl dne 11. března 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatelů 1) A. H. a 2) V.a H., , zastoupených JUDr. V. K., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2003 č. j. -149, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. října 2002 sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. listopadu 1994 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Včas podanou ústavní stížností, splňující i ostatní formální předpoklady a podmínky stanovené zákonem, napadli stěžovatelé v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívají, že jimi došlo k porušení ústavních kautel zakotvených v a d.

Dotčení ve svých ústavně zaručených základních právech spatřovali v podstatě v tom, že označené soudy údajně nesprávně posoudily otázku existence jejich dobré víry zakládající možnost vydržení 11 m2 příslušného pozemku, když právě k této části se žalobce v řízení před obecnými soudy úspěšně domohl vůči nim jeho vyklizení. Ústavněprávní argumentaci podložili posléze tvrzením, dle něhož ve věci jednající soudce Okresního soudu v Hodoníně, který rozhodoval spor, jej vedl ve prospěch tehdejšího žalobce, což se dozvěděli od známých. Poukázali rovněž i na další okolnost k dané věci se vztahující, když již ohledně ní tento soudce působil po svém odchodu z justice jako advokát. Tato podjatost nemohla být pro nedostatek důkazů uplatněna, zpochybňuje však soudcovskou nezávislost. Proto se stěžovatelé domáhali kasace napadených rozhodnutí.

Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů, tudíž ani jejich řádnou další odvolací instancí. Není zpravidla oprávněn zasahovat do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by na úkor stěžovatelů vybočily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv (y ČR).

Z obsahu odůvodnění napadených rozhodnutí zásah do práv, jichž se stěžovatelé dovolávají, shledán nebyl. Tato jsou řádně a v dostatečném rozsahu, jež je přiměřený povaze věci a v ní stranami uplatněným argumentům, odůvodněna ( ) a postačí na obsah těchto odůvodnění pro stručnost odkázat. K výtce upínající se k podjatosti ve věci v prvním stupni rozhodujícího soudce se v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu připomíná, že stěžovatelé tuto výhradu uplatnili až v řízení před Ústavním soudem, pročež k ní z pohledu principu subsidiarity nemohlo být v řízení před ním coby novu uplatněnému ex post přihlédnuto (srov. nálezy ve věci

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení, Sv. 8, č. 95;

sp. zn.

, tamtéž, Sv. 19, č. 111).

V důsledku toho, že ústavní stížnost (co do její přípustné argumentace) vykazuje znaky zjevné neopodstatněnosti, byla mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. března 2004