Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 324/03

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 18. března 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatelů 1) M. P., 2) S. P., a 3) J. M., zastoupených JUDr. R. F., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. dubna 2003 sp. zn. a Krajského soudu v Brně ze dne 17. října 2002 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelé, kteří se domáhali zrušení výše označených rozsudků, odůvodnili ústavní stížnost tím, že zamítnutí návrhu odvolacím soudem, jímž uplatnili nárok dle , a zamítnutí dovolání, které proti rozsudku soudu II. stupně podali k Nejvyššímu soudu, považují za rozhodnutí, jimiž došlo k porušení jejich základního práva na spravedlivý proces, a to proto, že soudy nesprávně aplikovaly a vyložily ustanovení citovaného zákona o půdě.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. a stížností napadených rozsudků zásah do práva, kterého se stěžovatelé v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl. Krajský soud v Brně přezkoumal rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně, kterým bylo vyhověno návrhu směřujícímu proti Pozemkovému fondu České republiky a důvodně změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že návrh žalobců, že jsou oprávněni ve smyslu a , k uplatnění nároku u pozemkového úřadu dle , k zemědělským pozemkům p. č. 765/1 o výměře 3.300 m2 a p. č. 834 o výměře 7.988 m2 v kat. úz. Lukov, zamítl. Nejvyšší soud se pak v dovolacím řízení, s poukazem na právní úpravu vztahů mezi osobami oprávněnými - fyzickými osobami jako původními vlastníky nemovitostí a dalšími po nich oprávněnými osobami za podmínek a 2 zák. o půdě a osobami povinnými, tj. právnickými osobami, které tyto nemovitosti držely ke dni účinnosti zákona o půdě na základě práva hospodaření nebo práva vlastnického ve smyslu a 2 zákona o půdě, opodstatněně ztotožnil se závěry soudu II. stupně, tj. se zjištěním, že žalovaný Pozemkový fond ČR není v předmětné věci pasivně legitimován. Na odůvodnění rozsudků odvolacího soudu, jakož i Nejvyššího soudu ČR, lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. března 2004