Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 363/03

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Jana Musila a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci ústavní stížnosti L. L., zastoupeného JUDr. J. O., advokátem, směřující proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2002, sp. zn. , ve spojení s rozhodnutím Okresního soudu v Rakovníku ze dne 7. března 2001, sp. zn. ,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 3. července 2003 obdržel Ústavní soud, ve lhůtě dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení napadeného usnesení krajského soudu, jímž byla zamítnuta jeho stížnost do usnesení soudu prvého stupně. Okresní soud zamítl žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen Městským soudem v Praze dne 21. září 2001, sp. zn. .

Za stěžejní projev zásahu do svých práv považuje stěžovatel skutečnost, že o jeho podmíněném propuštění rozhodoval soud prvého stupně u jednání, kterému byl sice přítomen, ale nebyl přítomen jím zvolený právní zástupce. S touto skutečností se soud prvého stupně nevyrovnal a ani v písemném vyhotovení usnesení nebyla této skutečnosti věnována žádná pozornost. Odvolací soud pak o jeho žádosti rozhodoval v neveřejném zasedání, tj. opět v nepřítomnosti jeho právního zástupce. Právní zástupce tak neměl možnost vyjádřit se k prováděným důkazům a ke skutkové i právní stránce věci bezprostředně před soudem. Jeho osobní účast nemohla být nahrazena pouhým písemným vyjádřením. V takovémto postupu obecných soudů proto spatřuje zásah do svých zaručených práv a svobod, konkrétně porušení práva na obhajobu dle a v d (dále jen ""), a v lit. b) a c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Rovněž mělo dojít k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces, zaručeného v a v y a dle Úmluvy.

K ústavní stížnosti se vyjádřil účastník řízení - Krajský soud v Praze, prostřednictvím předsedkyně senátu 14 To. Ta uvedla, že nesdílí názor stěžovatele na zásah do jeho základních práv. Námitku, vytýkající krajskému soudu rozhodování v neveřejném zasedání, nepovažuje za opodstatněnou, s ohledem na příslušná ustanovení trestního řádu. K věcným důvodům, které vedly k zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění, odkázala předsedkyně senátu na odůvodnění napadených rozhodnutí.

Ústavní soud si k věci vyžádal spis, vedený u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. . Po seznámení se s jeho obsahem dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Jak vyplynulo ze spisu i ze samotné ústavní stížnosti, stěžovatel se domáhal podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Proto se prostřednictvím svého právního zástupce, Mgr. J. O. se s touto žádostí obrátil na místně příslušný soud. K prvnímu nařízenému jednání, které se konalo dne 7. března 2003, byli předvoláni všichni účastníci. Dne 6. března 2003 byla okresnímu soudu doručena, společně se závěrečným návrhem, omluva právního zástupce stěžovatele z jednání, která byla odůvodněna jeho zdravotním stavem (čl. 84 a 85). Uvedená omluva však neobsahovala požadavek na odložení jednání na jiný termín. V přípise zástupce rovněž konstatoval, že se mu nepodařilo zajistit náhradní zastoupení.

Dle y má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, či jinými orgány veřejné moci, a to již od počátku řízení. Stěžovatel nemohl být a ani nebyl v tomto právu, postupem orgánů veřejné moci zkrácen tím, že jím zvolený zástupce se z jednání včas a řádně omluvil, když se mu současně nepodařilo zajistit substituci. Na jednání soudu v nepřítomnosti omluveného právního zástupce nelze nahlížet jako na řízení, které by bylo v rozporu s citovaným článkemy. Stěžovatel sám byl jednání přítomen a příslušelo mu právo, s ohledem na nepřítomnost jeho právního zástupce, požádat o odročení jednání. Ze spisového materiálu není nic takového patrné.

K namítanému zásahu do práv zaručených v a y, Ústavní soud odkazuje na svoji ustálenou judikaturu. Konstatuje, že neshledal, že by postupem obecných soudů byl stěžovatel zkrácen na svém právu na spravedlivý proces tak, jak je v citovaných ustanoveníchy zaručeno. Tato ustanoveníy zaručují každému projednání jeho věci nestranným a nezávislým soudem, při dodržení předem zákonem stanovených podmínek. Toto základní právo není možno chápat jako nárok kohokoliv na úspěch v jeho věci. V řízení popsaném v ústavní stížnosti obecné soudy nevybočily z mezí stanovených trestním řádem pro tento druh řízení. Posouzení, zda jsou splněny podmínky pro podmíněné propuštění z výkonu trestu (za splnění zákonem stanovené podmínky) je plně v kompetenci obecných soudů. K tomu je možno odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu (např. nepublikovaná usnesení

sp. zn.

, či

sp. zn.

). Zásah Ústavního soudu sice není v těchto případech vyloučen (viz. například vyhovující nález

sp. zn.

) přichází však v úvahu pouze v případech, kdy soudní uvážení vybočilo z mezí určených ústavním pořádkem.

Pro úplnost Ústavní soud dodává, že dne 1. října 2003 bylo Ústavnímu soudu doručeno doplnění podané přímo stěžovatelem. Institut povinného právního zastoupení byl do zákona včleněn s ohledem na efektivní uplatnění nároků stěžovatelů. S ohledem na tuto skutečnost nebylo k citovanému podání přihlíženo.

Za dané situace a vzhledem ke všem zde uvedeným okolnostem proto Ústavní soud shledal předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji, dle ustanovení § 43 odst. 2 lit. a) zákona odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne

JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu