Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 392/03

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 3. března 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele JUDr. O. H., zastoupeného JUDr. H. H., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. dubna 2003 č. j. -354 a Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. září 2002 č. j. -320, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že podle jeho přesvědčení byla jimi porušena práva zakotvená v a v d, jakož i v a 95 odst. 1 y. Poukázal na dobu řízení o náhradu škody, když její délka měla vliv na určení ceny nemovitosti, která v roce 1992, tedy v době vzniku škody, byla nepochybně nižší, než v době, kdy byl vypracován znalecký posudek přihlížející k předpisům o cenách nemovitostí platných v době současné. Délka řízení měla vliv i na výši úroků z prodlení, které dosáhly do dne právní moci rozsudku městského soudu částky 20.274.609 Kč, což představuje 144% výše škody.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku Městského soudu v Praze bylo zjištěno, že jmenovaný soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně dle § 212 obč. soudního řádu a ve svém rozhodnutí se vypořádal se všemi námitkami v odvolání uplatněnými. V odůvodnění rozsudku vyčerpávajícím způsobem, s poukazem na obsah nálezu Ústavního soudu České republiky

sp. zn.

(publikovaného ve Sbírce nálezů a usnesení, ve svazku 2. pod č. 61) a § 132 obč. soudního řádu, pak vysvětlil opodstatněnost způsobu zjištění rozsahu škody v závislosti na ceně předmětné nemovitosti, kterou pro porušení povinností advokáta poškozená (jako oprávněná) při uplatňování restitučních nároků nenabyla - tj. zjištění škody na základě důkazů o výši ceny nemovitosti stanovené v závislosti nejen na její konstrukci, vybavení, velikosti a stáří, ale i na zájmu o ni - tedy na poptávce a nabídce v daném čase a místě. Na toto odůvodnění lze v dalším odkázat s tím, že zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Pokud stěžovatel poukázal na délku soudního řízení a její vliv na výši přisouzené náhrady škody a úroků z prodlení, lze na základě obsahu ústavní stížnosti konstatovat, že o oprávněnosti žaloby o náhradu škody a odpovědnosti žalovaného za její vznik rozhodl Obvodní soud pro Prahu 2 mezitímním rozsudkem, který nabyl právní moci 10. září 1999 - poté mohl stěžovatel žalobkyni plnit, případně v souvislosti s průtahy řízení postupovat dle , č. a .

S ohledem na uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. března 2004