Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 390/03

Ústavní soud rozhodl dne 3. března 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele F. K., zastoupeného Mgr. L. V., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. června 2003 č. j. -15 a usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 7. května 2003 č. j. -9, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala formální předpoklady a podmínky stanovené zákonem, stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů, neboť se jimi cítí být dotčen ve svém ústavně zaručeném základním právu zakotveném v d.

Označenými rozhodnutími byl zamítnut návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení v trestní věci vedené před Okresním soudem v Berouně pod sp. zn. , v níž byl pravomocně odsouzen pro spáchání trestného činu podílnictví dle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 20.000,- Kč. Stěžovatel ve shodě se svými námitkami uplatněnými již v řízení před obecnými soudy obsáhle vyložil svůj náhled na hodnocení v původním řízení ve věci provedených důkazů s přihlédnutím k důkazům jím nově předloženým, pročež jak Okresnímu soudu v Berouně, tak Krajskému soudu v Praze vytkl, že se s jeho návrhy dostatečně nevypořádaly, čímž porušily shora označené základní právo na spravedlivý proces. Proto se domáhal kasace v záhlaví uvedených usnesení.

Ústavní stížnost není důvodná.

Z obsahu připojeného spisu Okresního soudu v Berouně (sp. zn. ), především pak napadených rozhodnutí, zásah do ústavně zaručených základních práv stěžovatele shledán nebyl. Jím předestřená skutková polemika není způsobilá sama o sobě založit jejich dotčení ( y ČR), neboť přehodnocovat obecnými soudy provedené myšlenkové operace upínající se k dokazování a vlastnímu hodnocení celkové důkazní situace Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší, a to ani potud, pokud by se s nimi případně sám neztotožňoval, neboť není další odvolací instancí v systému obecných soudů. Tato maxima je dle jeho již ustálené rozhodovací praxe prolomena pouze tehdy, jestliže by úvahy stran dokazování vykazovaly extrémní rozpory a vykročily tak z mezí ústavních kautel (

sp. zn.

,

sp. zn.

a další).

Pro posouzení výhrad stěžovatele z pohledu kritérií ústavnosti postačí poukázat na to, že obecné soudy se s v intencích svého nezávislého soudního rozhodování ( y ČR) se skutkovou, resp. důkazní situací jim předestřené věci co do odůvodnění úvah relevantních se zřetelem k podmínkám vymezeným v tr. řádu řádně vypořádaly, když tyto jsou v napadených rozhodnutích dostatečným a přezkoumatelným způsobem vyloženy ( tr. řádu), pročež postačí na jejich odůvodnění odkázat.

Proto byla ústavní stížnost posouzena jako zjevně neopodstatněná a podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. března 2004