Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 335/03

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Dagmar Lastovecké a JUDr. Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti MUDr. J. H., právně zastoupeného JUDr. H. K., advokátkou, , proti sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 15. 5. 2003, č. j. 2021/2002-Doh, a o návrhu na zrušení § 266a odst. 1 trestního řádu,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatel ústavní stížností napadá "rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti o jeho podnětu ke stížnosti pro porušení zákona", a to proto, že jím bylo porušeno jeho základní právo zakotvené v d (dále jen ) a byl porušen rovněž y. Současně s ústavní stížností stěžovatel podal i návrh na zrušení ust. § 266a odst. 1 trestního řádu, neboť jeho uplatněním nastala dle jeho názoru skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti.

Ministerstvo spravedlnosti na základě podnětu stěžovatele ke stížnosti pro porušení zákona ve svém sdělení ze dne 15. 5. 2003 odkázalo na ustanovení § 266a odst. 1 trestního řádu a uvedlo, že rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 5. 2002 nelze přezkoumat z důvodu uplynutí lhůty v něm zakotvené. Dle citovaného ustanovení může ministr spravedlnosti proti rozhodnutím, jejichž zrušení se lze domáhat cestou dovolání, podat stížnost pro porušení zákona ve lhůtě dvou měsíců od doručení pravomocného rozhodnutí státnímu zástupci. Stěžovatel podal dovolání, to však bylo Nejvyšším soudem ČR v souladu se zákonem odmítnuto jako opožděně podané. Z evidence podání Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel podal ústavní stížnost již dne 23. 12. 2002, a to proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2002, sp. zn. , o odmítnutí dovolání. Tato ústavní stížnost byla dne 24. 2. 2003 odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost.

Ústavní soud se primárně zabýval tím, zda návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti splňuje všechny formální podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Zaměřil se zejména na posouzení otázky, zda je k projednání návrhu příslušný.

Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že k porušení práv navrhovatele mělo dojít postupem Ministerstva spravedlnosti ČR, které mu oznámilo, že jeho podnět k podání stížnosti pro porušení zákona odkládá. Z uvedeného Ústavní soud dovodil, že předmětem ústavní stížnosti je jiný zásah orgánu veřejné moci ve smyslu .

Ústavní soud je dle článku 83 y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat i jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v článku 2 odst. 3 y a v článku 2 odst. 2 y, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a působnost, které nemůže překročit.

Kompetence Ústavního soudu při posuzování ústavní stížnosti jsou upřesněny v ustanovení . Ústavní soud je oprávněn především zrušit rozhodnutí orgánu veřejné moci. Směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí, je Ústavní soud oprávněn zakázat příslušnému orgánu, aby v porušování práva pokračoval, a přikázat mu, aby obnovil stav před porušením, jestliže je to možné. Z uvedených kompetencí Ústavního soudu nelze dovodit jeho oprávnění, aby přikázal jinému státnímu orgánu, jak má ve věci rozhodnout. Pokud navrhovatel v petitu ústavní stížnosti, jímž je Ústavní soud vázán, navrhuje, aby Ústavní soud nařídil ministru spravedlnosti zdržet se zjednodušeného formálního postupu při posuzování jeho podnětu ke stížnosti pro porušení zákona, věcně přezkoumat podnět stěžovatele a v případě jeho důvodnosti podat stížnost pro porušení zákona, není Ústavní soud podle y a k takovému rozhodnutí příslušný. Pro úplnost Ústavní soud konstatuje, že stížností pro porušení zákona (ať již je či není podána) nemohou být dotčena ústavně zaručená práva jedince, neboť jde toliko o procesní prostředek umožňující podle uvážení ministra spravedlnosti v mimořádných případech přezkum pravomocného soudního rozhodnutí. Ústavně zaručená práva mohou být tudíž porušena až rozhodnutím, jímž obecný soud rozhoduje o podané stížnosti pro porušení zákona (srov.

).

Z ustanovení , dle něhož může být za stanovených podmínek spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení, je zřejmé, že primárním prostředkem ochrany ústavních práv stěžovatele je ústavní stížnost. Návrhem na zrušení právního předpisu je možno meritorně se zabývat pouze, pokud ústavní stížnost splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti. To ve svých důsledcích rovněž znamená, že návrh na zrušení právního předpisu sdílí osud ústavní stížnosti (srov. Filip,J., Holländer,P., Šimíček,V.: . Komentář. 1.vydání. Praha, C.H. Beck, 2001, s. 324).

Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost stěžovatele je odmítána podle , jako návrh k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, byl Ústavní soud nucen podle ustanovení , spolu s ústavní stížností odmítnout i s ní spojený návrh na zrušení ustanovení tr. řádu.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. února 2004

JUDr. Jiří Malenovský

předseda senátu