Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 494/03

Ústavní soud rozhodl dne 29. ledna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele T. P., zastoupeného Mgr. Ing. L. J., advokátkou, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. září 2003 sp. zn. a rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 16. května 2003 č. j. -52, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala formální předpoklady a podmínky stanovené zákonem, stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů, neboť se jimi cítí být dotčen ve svém ústavně zaručeném základním právu na spravedlivý proces zakotveném v d.

Označenými rozhodnutími byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí dle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců nepodmíněně, když stíhaného jednání se měl dopustit tím, že jako nevlastník řidičského oprávnění řídil motorové vozidlo, a to i přes již dříve uložený trest zákazu této činnosti, kterýžto skutek je blíže vymezen a popsán ve skutková větě rozsudku nalézacího soudu. Pro výkon trestu došlo k zařazení stěžovatele do věznice s dozorem a dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let.

Stěžovatel ve shodě se svými námitkami uplatněnými již v řízení před odvolacím soudem obsáhle vyložil svůj náhled na hodnocení ve věci provedených důkazů, obecným soudům v této souvislosti vytkl porušení imperativů vyjádřených v § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu a v návaznosti na svá tvrzení navrhl, aby Ústavní soud vykonatelnost rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 16. května 2003 č. j. -52, jakož i usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. září 2003 sp. zn. odložil a posléze po provedeném řízení tato rozhodnutí nálezem zrušil.

Ústavní stížnost není důvodná.

Z obsahu napadených rozhodnutí zásah do ústavně zaručených základních práv stěžovatele shledán nebyl. Jím předestřená skutková polemika není způsobilá sama o sobě založit jejich dotčení ( y ČR), neboť Ústavnímu soudu přehodnocovat hodnocení dokazování provedené obecnými soudy zásadně nepřísluší, a to ani potud, pokud by se s ním případně sám neztotožňoval, neboť není další odvolací instancí v systému obecných soudů.

Ve věci stěžovatele nebyly shledány vady dokazování náležející do kategorie důkazů opomenutých (např.

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

a další), jednak se ani nejedná o případ, kdy by z odůvodnění napadených rozhodnutí nevyplýval vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami soudu při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. kdy by v soudním rozhodování učiněná skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy (např.

sp. zn.

,

sp. zn.

a další), a tudíž by bylo založeno kasační oprávnění Ústavního soudu.

Pro posouzení výhrad stěžovatele z pohledu kritérií ústavnosti postačí poukázat na to, že obecné soudy se s v intencích svého nezávislého soudního rozhodování ( y ČR) s důkazní situací zažalované věci řádně vypořádaly, když jejich úvahy v tomto směru jsou v napadených rozhodnutích přezkoumatelným způsobem vyloženy, stejně jako i podřazení přijatých skutkových zjištění pod příslušná ustanovení zákona ( , tr. řádu). Lze tedy uzavřít, že stěžovatelem učiněný odkaz na nálezy

sp. zn.

a

v jeho trestní věci není případný, resp. nemá svou ústavněprávní relevanci.

Proto byla ústavní stížnost posouzena jako zjevně neopodstatněná a podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnuta. Z tohoto důvodu se již Ústavní soud samostatně nezabýval návrhem stěžovatele na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, neboť tento se stal pro uvedené bezpředmětným.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. ledna 2004