Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 209/03

Ústavní soud rozhodl dne 20. ledna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele S. B., zastoupeného JUDr. L. M., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. ledna 2003 sp. zn. a Městského soudu v Brně ze dne 13. listopadu 2002 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právu zakotveném v a v d, jakož i v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v Protokolu č. 7 k citované úmluvě. Uvedl, že soud I. stupně zamítl jeho návrh na povolení obnovy trestního řízení vedeného u bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně, jímž byl dne 17. června 1981 uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v ozbrojených silách a rozsudkem sp. zn. odsouzen dle tr. zákona k odnětí svobody v trvání 18 měsíců, odvolání proti tomuto rozhodnutí bylo Vyšším vojenským soudem v Táboře dne 16. července 1981 usnesením sp. zn. zamítnuto. Poukázal na průběh a výsledek řízení, v němž žádal Městský soud v Brně o přezkum rozhodnutí soudů dle a na obsah nálezů Ústavního soudu, na základě nichž podal návrh na povolení obnovy řízení, jakož i na rozhodnutí řady soudů, které v obdobné věci obnovu řízení povolily a vyslovil přesvědčení, že v řízení o jeho návrhu nebylo přihlíženo ke smyslu , o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu, ačkoliv se stěžovatel na něj odvolával.

Předsedkyně senátu Krajského soudu v Brně ve svém vyjádření ze dne 16. května 2003 poukázala na obsah odůvodnění stížností napadeného usnesení, v němž na námitky podané stížnosti bylo reagováno, jakož na obsah nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

, s nímž jsou rozhodnutí soudů obou stupňů v souladu.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí a spisu Městského soudu v Brně sp. zn. zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Brně přezkoumal usnesení soudu I. stupně ze dne 13. listopadu 2002 č. j. -41 v souladu s § 147 odst. 1 trestního řádu a stížnost zamítl, když opodstatněně shledal, že nevyhovění žádosti o povolení obnovy trestního řízení je v souladu s § 278 odst. 1 tr. řádu i s judikaturou Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu. Je třeba uvést, že soudy obou stupňů dospěly ke správnému závěru - že v předmětné věci nevyšly najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými již dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zjevném nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost, k poměrům pachatele či ve zřejmém rozporu s účelem trestu, přičemž za skutečnost, která by splnila uvedené předpoklady pro povolení obnovy řízení nelze považovat odlišný, později učiněný výklad práva. V tomto smyslu aplikované ustanovení § 278 odst. 1 tr. řádu není v rozporu s rozhodnutími, na něž se stěžovatel odvolává, vydanými Ústavním soudem mj. ve věci

sp. zn.

a

, jež se k obnově trestního řízení a k důvodům jejího povolení nevztahovala, ani ve věci , ve které bylo řešeno porušení zásady "ne bis in idem", když soudy stěžovatele opakovaně v roce 1992 a 1993 odsoudily pro trestný čin vyhýbání se výkonu civilní služby dle § 272d odst. 3 tr. zákona.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. ledna 2004