Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3507/14

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti Anny Martanové, zastoupené JUDr. Milanem Hulíkem, Ph. D., advokátem se sídlem Bolzanova 1, 115 03 Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -161 ze dne 6. 11. 2007, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. -129 ze dne 26. 5. 2005 a exekučnímu příkazu soudní exekutorky JUDr. Ingrid Švecové, Exekutorský úřad Praha 3, se sídlem Seifertova 455/17, 130 00 Praha 3, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí orgánů veřejné moci, jimiž mělo být porušeno především její právo na spravedlivý proces ve smyslu d.

Ústavní soud se ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je dílem opožděná, dílem nepřípustná. Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka brojí proti výše uvedeným soudním aktům po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené k projednání takového návrhu jako ústavní stížnosti ( ).

Z oficiální on-line databáze soudních řízení vedené Ministerstvem spravedlnosti na adrese http://infosoud.justice.cz, jakož i informací o řízení vedených před Nejvyšším soudem (dostupných na adrese http://www.nssoud.cz), Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka napadla v záhlaví citovaný rozsudek Městského soudu v Praze dovoláním, o němž následně rozhodl Nejvyšší soud usnesením sp. zn. ze dne 16. 4. 2009 tak, že je podle věty první a v tehdy platném znění jako nepřípustné odmítl. Toto rozhodnutí dovolacího soudu bylo spolu se spisovým materiálem dne 7. 5. 2009 doručeno odvolacímu soudu, který je následně doručil všem účastníkům. Stěžovatelka se o tomto rozhodnutí dovolacího soudu v ústavní stížnosti vůbec nezmiňuje, brojíc toliko proti rozhodnutí soudu nalézacího a odvolacího, nicméně i s přihlédnutím k existenci uvedeného usnesení Nejvyššího soudu je zcela zřejmé, že lhůta k podání ústavní stížnosti nebyla zachována, když stěžovatelka ústavní stížnost podala s prodlevou přibližně pěti let.

Pokud jde o napadený exekuční příkaz, shora označený, nutno konstatovat, že Ústavní soud ve své judikatuře zaujal stanovisko, dle kterého "platná právní úprava v ustanovení § 47 odst. 3 exekučního řádu sice povinnému s ohledem na zásadní požadavek rychlosti nedává k dispozici přímý opravný prostředek, neponechala jej však proti nezákonně vedené exekuci zcela bez ochrany. Lze poukázat zejména na možnost podat příslušnému soudu návrh na zastavení exekuce (zcela nebo zčásti) podle exekučního řádu, a to z důvodů uvedených v ustanovení " (usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 3. 3. 2009, U 4/52 SbNU 773). Ústavní soud si je vědom, že s ohledem na paralelnost procesu zahájeného exekučního řízení a řízení o soudních prostředcích, jež mají sloužit k nápravě pochybení v exekučním řízení, mohou v praxi nastat takové faktické situace, kdy náprava eventuálních vad či excesů v postupu exekutora, zasahujících citelně do práv účastníků řízení, není dostatečně rychlá a efektivní. Vzhledem k požadavku ustanovení , vyplývajícímu ze subsidiárního charakteru ústavní stížnosti, však Ústavní soud musí trvat na vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva před podáním ústavní stížnosti poskytuje, což také ve své návazné rozhodovací praxi zřetelně akcentuje (srov. kupř. usnesení

sp. zn.

ze dne 12. 9. 2013). Stěžovatelka v tomto ohledu ostatně ani neuvedla, zda možnosti podat návrh na zastavení exekuce využila, popř. jaké jiné úsilí v tomto směru vynaložila.

Za těchto okolností tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost zčásti odmítl podle jako návrh opožděný, zčásti ji dle téhož předpisu odmítl jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 20. listopadu 2014

Tomáš Lichovník v. r.

soudce zpravodaj