Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1664/14

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Vlasty Formánkové a Tomáše Lichovníka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Hnutí DUHA - Friends of the Earth Czech Republic, IČ 155 47 779, se sídlem Brno, Údolní 33, právně zastoupeného Mgr. Pavlem Černohousem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 4, Ve Svahu 531/1, směřující proti výroku II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2014, č.j. -40, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím byla narušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v ; v odstavci 1; v ; v odstavci 3 a v odstavci 3 d (dále jen " "), jakož i v a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i v protokolu č. 1 k Úmluvě a v Protokolu č. 12 k Úmluvě, a v odstavci 2 a v odstavci 2 Arhuské úmluvy.

Napadeným usnesením Městského soudu v Praze bylo zastaveno řízení v právní věci stěžovatele (výrok I.); žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.); a žalobci bude vrácen soudní poplatek (výrok III.).

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že je spolkem, který byl dle , o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, účastníkem tří správních řízení, v nichž si Správa národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava udělilo výjimku. K podnětu stěžovatele Ministerstvo životního prostředí tato rozhodnutí dne 29. července 2013 zrušilo (č.j. 872/510/2013-2 PŘ 1,2,3/13, 52253/NEV/13). Toto rozhodnutí napadla správa národního parku rozkladem ze dne 13. srpna 2013, o němž ministr ani po několika měsících nerozhodl. Proto podal stěžovatel dne 18. prosince 2013 žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Teprve v návaznosti na to ministr o rozkladu rozhodl, a proto stěžovatel vzal správní žalobu zpět. Městský soud v Praze napadeným usnesením řízení zastavil, aniž by však stěžovateli přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Soud přitom dovodil, že stěžovatel nebyl oprávněn podat správní žalobu, neboť žádná jeho práva nemohla být rozhodnutím v přezkumném řízení dotčena, a navíc nebyl to ani sám stěžovatel, který by rozklad podal. Proto nemohl být prodlením ministra zkrácen ve svých právech. S tím stěžovatel v ústavní stížnosti nesouhlasí, a obsáhle dovozuje své hmotné právo na příznivé životní prostředí i svá procesní práva na včasné rozhodnutí, práva na spravedlivý proces, na rovnost účastníků i na ochranu vlastnictví. S ohledem na uvedené okolnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud výrok o nákladech napadeného rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí a spisu Městského soudu v Praze sp. zn. , dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti ( y ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem.

Stěžovatel založil svoji ústavní stížnost na prokazování svojí aktivní legitimace k podání správní žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, neboť právě její nedostatek měl odůvodnit nepřiznání náhrady nákladů. Ústavní soud se přitom ve své judikatuře rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení, a jeho reflexí na zachování práva na spravedlivý proces již mnohokrát zabýval, a opakovaně se k zasahování do této rozhodovací činnosti obecných soudů staví značně zdrženlivě. Proto Ústavní soud k otázce náhrady nákladů řízení konstatoval, že tato problematika zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení základních práv a svobod (srov. např.

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud rovněž opakovaně konstatoval, že rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je zásadně doménou obecných soudů a jejich nezávislého soudního rozhodování. Ústavní soud není tudíž oprávněn v detailech přezkoumávat jednotlivá rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení (např.

sp. zn.

). Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenzi toliko v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což by mohlo nastat v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen např. prvek svévole. Případy, kdy Ústavní soud ústavní stížnost otevřel věcnému posouzení, jsou výjimečné (

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

); okolnosti těchto případů jsou však od projednávaného případu odlišné.

V projednávaném případě měl Městský soud v Praze před vydáním napadeného usnesení k dispozici vyjádření žalovaného ke správní žalobě (č.l. 31-33) i správní spis ministerstva. Ač soud disponoval těmito podklady, s ohledem na dispoziční zásadu byl, pro vydání napadeného usnesení, rozhodující krok stěžovatele - zpětvzetí správní žaloby. Ani tato skutečnost však není způsobilá zabránit soudu seznámit se natolik důkladně s okolnostmi případu, aby tyto v rozhodnutí o náhradě nákladů nezohlednil.

Jakkoliv je výše nákladů, které stěžovateli v souvislosti se správní žalobou vznikly pro stěžovatele nezanedbatelná (stěžovatel požadoval na náhradě nákladů částku 12.200,- Kč), nemění tato skutečnost nic na výše popsaném přístupu Ústavního soudu k přezkumu náhradových rozhodnutí.

Podle ustanovení písmeno a) senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení správního soudu, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. října 2014

Vladimír Sládeček v.r.

předseda IV. senátu Ústavního soudu