Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
85461.html
HTML · 0 B
No categories available
II.ÚS 1684/14
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) a soudců Radovana Suchánka a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele Svatopluka Šimka, zastoupeného JUDr. Michalem Filipínským, advokátem se sídlem Vinohradská 396/18, 120 00 Praha 2, směřující proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 7. února 2014 č. j. 218 C 218/2011 -33, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina ") a dále byly porušeny limity vyplývající z čl. 2 odst. 3 Listin y (každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá).
2. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. února 2014 č. j. 218 C 218/2011 -33 uložil žalovanému (stěžovateli) povinnost zaplatit žalobci (Statutárnímu městu Brno) částku ve výši 2 280 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení a žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně na soudním poplatku částku ve výši 1 000 Kč. Žalovaná částka představovala náklady za odtah (1 500 Kč) a uložení vozidla (4 x 100 Kč) z důvodu jeho nesprávného parkování (v křižovatce). Městský soud v Brně dospěl k závěru, že vozidlo ve vlastnictví žalovaného, přestože tento nebyl dle svého tvrzení jeho provozovatelem, bylo z komunikace odstraněno v souladu s § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb. , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, neboť tvořilo překážku provozu (stálo v místě, kde to nebylo povoleno). Neuznal argumentaci žalovaného, který poukazoval na to, že provozovatelem byla jiná osoba (Občanské sdružení Syndicus), s níž měl uzavřenu písemnou smlouvu o pronájmu vozidla. Městský soud v Brně v této souvislosti zdůraznil, že v centrálním registru vozidel byl jako provozovatel veden žalovaný a i s ohledem na § 2 písm. b) zákona o silničním provozu bylo jeho věcí, aby osobu provozovatele v centrálním registru změnil. Soud zároveň poukázal na rodinnou provázanost žalovaného s provozovatelem (členem občanského sdružení je otec žalovaného) a na základě této skutečnosti vyhodnotil smlouvu o pronájmu vozidla jako účelově uzavřenou.
II.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení shora uvedených ústavně zaručených práv. V prvé řadě zpochybňuje Městským soudem v Brně aplikované znění § 2 písm. b) zákona o silničním provozu. Podle stávajícího účinného znění citovaného ustanovení je totiž provozovatelem vozidla "vlastník vozidla nebo jiná fyzická nebo právnická osoba zmocněná vlastníkem k provozování vozidla vlastním jménem" (nikoliv tedy "vlastník vozidla nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel", jak v rozsudku uváděl Městský soud v Brně). Na základě smlouvy o pronájmu vozidla uzavřené mezi Občanským sdružením Syndicus, jehož členem je otec stěžovatele, tak došlo i k přenesení odpovědnosti na provozovatele (řidiče) a není třeba, aby tato změna byla vyznačena v Registru silničních vozidel. Neuznání smlouvy pro její údajnou účelovost je pak dle názoru stěžovatele zcela v rozporu s platným právem. Stěžovatel vyslovuje přesvědčení, že v daném sporu není pasivně legitimován. Rovněž zpochybňuje tvrzení, že u Městského soudu v Brně probíhá vícero obdobných případů (stěžovatel připustil pouze jednu obdobnou věc, která byla dokonce řešena Ústavním soudem, ale byla zejména z důvodu její bagatelnosti odmítnuta). Stěžovatel konečně vznáší námitky i proti samotnému hodnocení přestupku. Poukazuje přitom na to, že v celém prostoru parkují vozidla a nejedná se o klasickou komunikaci ani křižovatku ve smyslu zákona o silničním provozu.
III.
4. Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí soudní soustavy (čl. 91 Ústavy České republik y) a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů, neboť jeho základním úkolem podle čl. 83 Ústavy České republik y je ochrana ústavnosti. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem. Vzhledem k tomu, že stěžovatel se dovolával ochrany svých základních práv obsažených v Listin ě, přezkoumal Ústavní soud v tomto směru napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.
5. Úvodem si Ústavní soud dovolí připomenout i stěžovatelem zmiňovanou skutečnost, že napadený rozsudek se považuje za bagatelní (předmětem sporu je částka 2 280 Kč). Podle dosavadní praxe Ústavního soudu, jež je i stěžovateli známa, v případech tzv. bagatelních věcí, mezi něž se řadí věci, u nichž procesní úprava nepřipouští odvolání (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu ), je v podstatě - s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí obecného soudu - ústavní stížnost vyloučena [srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech
sp. zn. IV. ÚS 695/01
,
,
,
(všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz)].
6. Stěžovateli lze sice dát za pravdu, že Městský soud v Brně pochybil, pokud v otázce, kdo je považován za provozovatele vozidla [srov. § 2 písm. b) zákona o silničním provozu], vycházel z jiného než pro posouzení věci aktuálního znění zákona o silničním provozu (Městský soud v Brně zřejmě aplikoval zákon o silničním provozu ve znění, které má být účinné od 1. ledna 2015), avšak tato skutečnost ještě neposouvá danou věc do ústavněprávní roviny. Jestliže totiž ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Jak již bylo řečeno výše, Ústavní soud není součástí soustavy soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Přezkum z pohledu zásad spravedlivého procesu je limitovaný a především pro něj platí, že pouhá (podústavní, věcná nebo procesní) "nesprávnost" není jeho referenčním kritériem. Obdobné úvahy o nepřezkoumávání věcné správnosti rozhodnutí ze strany Ústavního soudu platí i pro stěžovatelem namítané nesprávné vyhodnocení dopravního přestupku.
7. Pro danou věc je z pohledu Ústavního soudu podstatné, že Městský soud v Brně vyhodnotil obranu žalovaného spočívající v tvrzení, že z důvodu existence smlouvy o pronájmu vozidla nebyl provozovatelem vozidla, a tudíž neměl být ve sporu pasivně legitimován, jako účelovou. Přestože by si výše uvedený závěr zasloužil ze strany Městského soudu v Brně podrobnější rozbor, ani v tomto případě nelze uvažovat o posunutí celé věci do ústavní roviny.
8. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručeného základního práva stěžovatele, když obecný soud rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listin y, byla ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. září 2014
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu