Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1552/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti F. S., zastoupeného JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem se sídlem Liberec III-Jeřáb, 1. máje 535/50, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 14. 5. 2013 č. j. -179 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013 č. j. -17, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení shora uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jejich vydáním došlo k porušení jeho práva na soudní a jinou právní ochranu podle a práva na svobodnou volbu povolání podle d.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 11. 2012 sp. zn. uznán vinným přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci zamítl jako nedůvodné. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl.

V odůvodnění ústavní stížnosti, které je obsahově shodné s argumenty pojatými do předcházejícího opravného prostředku, stěžovatel uvádí především námitky směřující proti rozhodnutí soudu prvního stupně (přestože v petitu ústavní stížnosti navrhuje zrušení v záhlaví označených rozhodnutí odvolacího a dovolacího soudu). Tvrdí, že soud prvního stupně se dopustil několika závažných pochybení v právním posouzení věci a hrubě zanedbal své povinnosti zejména tím, že nenaplnil zásadu vyhledávací a zásadu materiální pravdy. Stěžovatel dále podrobně polemizuje se skutkovými zjištěními, provedenými důkazy a jejich hodnocením soudy. Uvádí, že nebylo dostatečně zjištěno, zda byla naplněna subjektivní stránka trestného činu. Podle stěžovatele soud prvního stupně nepřihlédl k důkazům předloženým stěžovatelem a rozhodoval na základě zkreslených důkazů a svých spekulací. Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že v jeho případě došlo k porušení zásad ultima ratio a zásady subsidiarity trestní represe podle , neboť poškozený měl dostatek možností, jak vyřešit spor cestou občanského soudního řízení.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud především připomíná, jak již dlouhodobě ve své judikatuře zdůrazňuje, že není další instancí v systému všeobecného soudnictví, na níž by bylo možno se obracet s návrhem na přezkoumání procesu, interpretace a aplikace zákonných ustanovení provedených ostatními soudy. Postup v soudním řízení, včetně intepretace a aplikace právních předpisů a vyvození skutkových a právních závěrů, je záležitostí ostatních soudů.

Ústavnímu soudu podle ustálené judikatury také nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů ostatními soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. např. nález

sp. zn.

). Ústavní soud by byl povolán zasáhnout do pravomoci soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že by právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývaly (srov. např. nález

sp. zn.

), popřípadě byla-li by skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (srov. např. nález

sp. zn.

).

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Jeho kompetence je dána pouze v případě, kdy napadeným rozhodnutím orgánu veřejné moci došlo k porušení základních práv a svobod zaručených normami ústavního pořádku.

Podstatou ústavní stížnosti je pouze opakovaná polemika stěžovatele s právními závěry trestních soudů. Ústavní soud nezjistil v jejich rozhodnutí žádná pochybení, jsou pečlivě, logicky, srozumitelně a dostatečně odůvodněna.

V projednávané věci tak Ústavní soud nezjistil žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že došlo k porušení některého ze základních práv stěžovatele. Skutečnost, že soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, sama sobě důvodnost ústavní stížnosti nemůže zakládat.

Trestní soudy podle přesvědčení Ústavního soudu rozhodly ve věci stěžovatele v souladu se zákony i principy zakotvenými v d a v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. V podrobnostech nelze než odkázat na obsáhlé a vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí dovolacího soudu.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. července 2014

JUDr. Vladimír Sládeček

předseda senátu Ústavního soudu