Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3373/13

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem v právní věci stěžovatele JUDr. Vladimíra Szabo, insolvenčního správce dlužníka ZAPROS, spol. s r. o., IČ: 25620673, se sídlem Na Ptáku, Beroun 2, zastoupeného JUDr. Janem Brožem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem Jeremenkova 1021/70, Praha, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2013 č. j. -330 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel napadá ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 6. 11. 2013 shora označený rozsudek Krajského soudu v Praze, resp. jeho nákladový výrok III. tvrzením, že rozhodnutím soudu bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces garantované v ustanovení d (dále jen "") a právo vlastnit majetek (y).

2. Podle stěžovatele soud pochybil, jestliže při ukládání povinnosti k náhradě nákladů odvolacího řízení vycházel při stanovení tarifní hodnoty mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z ustanovení , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen "advokátní tarif"), ve spojení s bod. 5 tamtéž, tj. 2 x 2 100 Kč, a nikoliv podle advokátního tarifu. Svá tvrzení stěžovatel opřel o nálezy Ústavního soudu ze dne 24. 3. 2011

sp. zn.

a ze dne 11. 6. 2009

sp. zn.

. Ústavní soud v nich konstatoval, že nelze bez dalšího vycházet z tarifní hodnoty stanovené v případě věcí nebo práv, které nelze vyjádřit v penězích nebo je lze zjistit jenom s nepoměrnými obtížemi, ale je třeba zkoumat, zda lze předmět právního úkonu ocenit a v závislosti na tom stanovit i výši náhrady nákladů.

3. Stěžovatel současně cituje judikaturu Nejvyššího soudu vztahující se k problematice přípustnosti dovolání po 1. 1. 2013, tj. za účinnosti novely provedené Domnívá se, že proti rozhodnutí obecného soudu není oprávněn bránit se dovoláním, které by směřovalo proti nákladovému výroku III., kterým soud uložil žalované Veronice Ann Scott - Provaznik nahradit stěžovateli na nákladech odvolacího řízení částku 10 000 Kč. Dovolání je podle stěžovatele nepřípustné podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), jelikož se jedná o peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč.

4. Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění účinném po 1. 1. 2013 (dále jen ""), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ().

5. Z ústavní stížnosti a přiložených listin plyne, že rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 19. 9. 2013, tedy již za účinnosti , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - mj. i (citován výše). Nová úprava nepřípustnosti ústavní stížnosti reaguje na koncepční změnu přípustnosti dovolání v . Dosavadní konstrukce ustanovení mířila na dovolání podle dosavadního ustanovení Vzhledem k tomu, že se opouští dosavadní koncepce přípustnosti dovolání podle , která byla založena na diformitě, skryté diformitě a judikatorním přesahu rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně, dochází též ke změně podmínek přípustnosti ústavní stížnosti. Podle nově účinné právní úpravy musí stěžovatel vyčerpat všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a to včetně mimořádného opravného prostředku - zde dovolání. Pokud tak neučiní, bude ústavní stížnost bez dalšího nepřípustná (srov. důvodovou zprávu k , čl. III., bod 6).

6. Přípustnost dovolání je v ustanovení , ve znění , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, stanovena následovně: "Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak."

7. Stěžovatel se v ústavní stížnosti snaží obhájit svůj postup spočívající v nevyčerpání mimořádného opravného prostředku. Ústavní soud se však nedomnívá, že jím citovaná judikatura Nejvyššího soudu by jej této možnosti, resp. povinnosti ve vztahu k ústavní stížnosti zbavovala. I Nejvyšší soud je povinen při posuzování dovolání zkoumat, zda v řízení před nižšími instancemi nedošlo k pochybení zakládajícímu porušení práva na spravedlivý proces, tedy v nyní posuzované věci v rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení. Uvedené platí tím spíše, že stěžovateli je známa judikatura Ústavního soudu zabývající se problematikou stanovení tarifní hodnoty mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby v řízení o žalobách na určení vlastnického práva (nyní nemovitostí - několika pozemků a staveb). Přestože Nejvyšší soud posuzuje přípustnost dovolání proti výroku o nákladech řízení primárně podle ustanovení , tedy se zřetelem na spodní limit výše nákladů řízení 50 000 Kč, nelze vyloučit věcné posouzení procesněprávní otázky stanovení správné výše nákladů řízení dovolacím soudem podle ustanovení , jestliže by řešení této otázky vykazovalo judikatorní přesah nebo nesprávnost. Stěžovatel měl tedy využít možnosti podat dovolání tím spíše, že z jeho tvrzení plyne potenciální výše nákladů řízení, jež by značnou měrou přesahovala procesní limit 50 000 Kč. Ostatně právě v intencích tohoto právního závěru byl již stěžovatel poučen odvolacím soudem v závěru jeho rozsudku; poučení o přípustnosti dovolání cituje

8. Stěžovatel dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nepodal. S ohledem na subsidiaritu ústavní stížnosti, spočívající v nevyčerpání mimořádného opravného prostředku (dovolání), dospěl Ústavní soud v této konkrétní věci k závěru, že o ní není oprávněn rozhodnout jinak, než ji pro nepřípustnost odmítnout [ , ve znění účinném po 1. 1. 2013].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. července 2014

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj