Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2715/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelů 1/ Marie Měsíčkové a 2/ Josefa Měsíčka, obou zastoupených Mgr. Jiřím Jaruškem, advokátem se sídlem České Budějovice, Radniční 489/7a, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013 č. j. -531, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2013 č. j. -489, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 10. 2011 č. j. -441 a proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 1. 2008 č. j. -99, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Rekapitulace průběhu řízení před obecnými soudy

1. Ústavní stížností, podanou ve lhůtě stanovené v , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.

2. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013 č. j. -531 bylo odmítnuto dovolání stěžovatelů směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2013 č. j. -489. Vrchní soud označeným rozhodnutím ve věci samé potvrdil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 10. 2011 č. j. -441, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se stěžovatelé domáhali určení, že konkurs na majetek žalovaného (Výrobně obchodní družstvo Dříteň

v likvidaci), prohlášený nezákonně usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 1. 2008 č. j. -99, je neplatný, a určení, že veškeré právní úkony na tento neoprávněně prohlášený konkurs navazující, jsou neplatné. Obecné soudy uzavřely, že nelze vyslovit neplatnost rozhodnutí soudu o prohlášení konkursu - přezkum tohoto procesního úkonu bylo možné realizovat pouze z titulu opravných prostředků, nikoli v samostatném řízení. Určovací žalobou uplatněnou podle , , v rozhodném znění (dále jen ""), nelze dosáhnout odstranění právních účinků určitého soudního rozhodnutí.

II.

Obsah ústavní stížnosti

3. Stěžovatelé v ústavní stížnosti argumentovali tím, že obecné soudy svými rozhodnutími zasáhly mj. do jejich základního práva na spravedlivý proces a práva na ochranu majetku ( a d). Namítali, že na podání předmětné určovací žaloby měli naléhavý právní zájem, neboť stěžovatelka Marie Měsíčková jako oprávněná osoba z transformace žalovaného družstva má právo na řádné a nezkrácené vypořádání svého nároku (majetkového podílu), které je dotčeno nepřiznáním pohledávek v rámci soudem nezákonně nařízeného konkursu. Stěžovatelé současně navrhli odložení vykonatelnosti všech jimi napadených rozhodnutí obecných soudů.

III.

Právní posouzení

4. Ústavní soud ve své judikatuře mnohokrát konstatoval, že postup v soudním řízení, zjišťování skutkového stavu, jakož i výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, jímž bylo porušeno některé z ústavně garantovaných práv nebo svobod.

5. Pokud jde o napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 1. 2008 č. j. -99, kterým byl na majetek dlužníka (žalovaného) prohlášen konkurs, je třeba zdůraznit, že proti tomuto rozhodnutí stěžovatelé již v minulosti ústavní stížnost podali, a Ústavní soud ji následně pro opožděnost odmítl usnesením ze dne 15. 10. 2009

sp. zn.

.

6. Jde-li o zbývající ústavní stížností dotčená rozhodnutí, lze konstatovat, že obecné soudy se dostatečně zabývaly návrhy (námitkami) stěžovatelů a svá rozhodnutí srozumitelně, logicky a jasně odůvodnily. Ústavní soud tak nesdílí přesvědčení stěžovatelů, že obecné soudy napadenými rozhodnutími zasáhly do jejich ústavně zaručených práv.

7. K argumentaci stěžovatelů Ústavní soud ve shodě s konstantní judikaturou uvádí, že určovací žaloba podle je preventivního charakteru. Má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, a též v situacích, kdy určovací návrh účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jeho prostřednictvím je možno dosáhnout adekvátního řešení. Určovací žaloba však není právním nástrojem sloužícím k odstranění účinků pravomocného soudního rozhodnutí. Nápravy rozhodnutí soudu se lze domoci pouze za stanovených podmínek na základě podání zákonného opravného prostředku.

8. Z výše řečeného se podává, že obecné soudy postupovaly v daném případě ústavně konformně a rozhodly předvídatelným způsobem. Ústavní soud neshledal, že by napadenými soudními rozhodnutími došlo k porušení právních předpisů, které by mělo za následek zásah do základních práv nebo svobod stěžovatelů. Proto rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení tak, že jej jako zjevně neopodstatněný odmítl. Jde-li o návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí, ten jako akcesorický sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. července 2014

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu