Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1678/14

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti společnosti FOCUS - METAL, s. r. o., sídlem ve Valašském Meziříčí, Jiráskova 399/11, zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014 č. j. -331 a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 2. 2013 č. j. -268 ve znění opravného usnesení ze dne 23. 4. 2013 č. j. -302, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud pro porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení d zrušil shora uvedená rozhodnutí obecných soudů, vydaná v její exekuční věci.

Okresní soud v Ústí nad Orlicí usnesením ze dne 11. 10. 2012 sp. zn. zamítl návrh vedlejší účastnice (Vodovody a kanalizace Jablonné nad Orlicí a. s.) na zastavení exekuce; Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným usnesením - poté co dospěl k závěru, že předmětná rozhodčí doložka je neplatná - toto usnesení změnil tak, že se exekuce naopak zastavuje. Následné stěžovatelčino dovolání Nejvyšší soud ústavní stížností rovněž napadeným usnesením odmítl.

Rozhodnutí odvolacího i dovolacího soudu jsou založena na závěru, že inkriminovaná rozhodčí doložka je absolutně neplatná pro netransparentní způsob výběru rozhodce; ve svých rozhodnutích oba soudy odkazovaly na rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2008 sp. zn. .

Stěžovatelka v ústavní stížnosti s aplikovanou interpretací rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu nesouhlasí, neboť se domnívá, že v tomto rozhodnutí řešená právní situace byla odlišná od věci nyní posuzované. Podle jejího názoru z usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

vyplývá, že doložka, dle níž osobu rozhodce určí - tak jako v projednávané věci - žalující smluvní strana, je přípustná; připomíná též, že na rozhodčí doložku sjednanou dne 20. 12. 2006 není možné nahlížet z pozic současné judikatury, nýbrž judikatury existující v době jejího sjednání (v této souvislosti stěžovatelka odkazuje na závěry přijaté Ústavním soudem v nálezu

sp. zn.

a Nejvyšším soudem v rozhodnutí sp. zn. v analogických právních věcech). Odporuje pak principu právní jistoty, jestliže je exekuce nařízena (rozhodčí doložka je považována za platnou), a později, na základě změněného právního názoru, má být zastavena.

Ústavní soud je podle ustanovení y (dále jen " ") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu ustanovení písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení ].

Novelou , provedenou , bylo jeho ustanovení doplněno o odstavec 3, jež umožňuje odmítnutí ústavní stížnosti "stručně" odůvodnit pouhým uvedením příslušného "zákonného důvodu". Takový odkaz - jmenovitě na ustanovení tohoto zákona, jež odmítnutí ústavní stížnosti zakládá na její zjevné neopodstatněnosti - je pak ospravedlnitelný tehdy, jestliže Ústavní soud dospěje k závěru, že napadená rozhodnutí obecných soudů svými důvody obstojí i z hledisek ústavněprávních, a lze je do procesního kontextu, vymezeného ústavní stížností, převzít. Tak je tomu zvláště v situaci, kdy jsou k dispozici rozhodnutí, jejichž předmětem byla shodná argumentace proti obdobným rozhodnutím obecných soudů.

Řečené se uplatní i v dané věci.

Rozhodnou otázkou platnosti identicky formulovaných rozhodčích doložek se obecné soudy zabývaly v rozhodnutích, napadených posléze ústavními stížnostmi téže stěžovatelky, řízení o nichž byla vedena pod

sp. zn.

a

; odmítavá usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 8. 2013 a 21. 5. 2014 jsou stěžovatelce známá, a proto netřeba je rekapitulovat. Odkázat lze rovněž na nález

sp. zn.

, případně na usnesení

sp. zn.

a

sp. zn.

.

Ve vztahu k argumentu principem právní jistoty se dodává, že z ustálené judikatury (viz např. usnesení

sp. zn.

,

,

, též přiměřeně rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

a

sp. zn.

) vyplývá neopodstatněnost úvahy o nepřípustné aplikaci sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu vydaného až po uzavření rozhodčí smlouvy (resp. zahájení exekučního řízení).

Stěžovatelkou v ústavní stížnosti vznesené námitky jsou v odkazovaných rozhodnutích vypořádány.

Závěry nálezu

sp. zn.

, vycházející ze zcela specifického kontextu tam posuzované právní věci, do projednávané věci (bez dalšího) přenést nelze.

Ustanovení , jež mu umožňuje v zájmu racionality a efektivity řízení odmítnout podání, které sice splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti, nicméně je bez jakýchkoli důvodných pochybností a bez nutnosti dalšího podrobného zkoumání zřejmé, že takovému podání nelze vyhovět. Hlavním účelem možnosti odmítnout návrh pro jeho zjevnou neopodstatněnost zjednodušenou procedurou řízení je vyloučit z řízení návrhy, které z hlediska svého obsahu zjevně nesplňují samotný smysl řízení před Ústavním soudem; jde přitom v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Tím je odmítnutí ústavní stížnosti - senátem a bez jednání - odůvodněno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. července 2014

Jan Filip v. r.

předseda senátu