Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3413/12

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti stěžovatele Aleše Szipiny, zastoupeného Mgr. Davidem Purmenským, advokátem se sídlem 28. října 3117/61, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. srpna 2012 č. j. -130, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 16. února 2012 č. j. -80 a rozhodčímu nálezu rozhodce Mgr. Marka Landsmanna ze dne 18. května 2010 č. j. La 9027/09-12, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníků řízení, a PROFI CREDIT Czech, a. s., se sídlem Jindřišská 24/941, 110 00 Praha 1, zastoupeného JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno právo na spravedlivý proces zakotvené v d (dále jen " "), jakož i právo na soudní ochranu ve smyslu y.

2. Rozhodce Mgr. Marek Landsmann rozhodčím nálezem ze dne 18. května 2010 č. j. La 9027/09-12 uložil odpůrci (stěžovateli, dále též i "žalobce") zaplatit navrhovateli částku ve výši 44 795 Kč s příslušenstvím a náklady rozhodčího řízení ve výši 1 600 Kč.

3. Proti tomuto rozhodčímu nálezu podal odpůrce žalobu, v níž se domáhal jeho zrušení zejména z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky, na jejímž základě byl rozhodčí nález vydán. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 16. února 2012 č. j. -80 žalobu zamítl a uložil žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení.

4. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. srpna 2012 č. j. -130 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Soudy obou stupňů vyšly ze skutečnosti, že smlouva o úvěru, obsahující rozhodčí doložku, je smlouvou spotřebitelskou a její režim se tedy řídí příslušnými ustanoveními hlavy páté, části první , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "obč. zák."). Odvolací soud provedl podrobný právní rozbor problematiky rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách, přičemž se zabýval i směrnicí Rady č. 93/13/EHS a příslušnou judikaturou Soudního dvora Evropské unie a dospěl k závěru, že rozhodčí doložka tak, jak byla formulována (v rozhodčí doložce byli uvedeni 3 konkrétní rozhodci, z nichž si žalovaný pro rozhodčí řízení jednoho vybral), je platná, a to bez ohledu na skutečnost, že nebyla sjednána individuálně, nýbrž byla součástí formulářového návrhu smlouvy vypracovaného žalovaným.

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení shora uvedených ústavně zaručených práv. Především zpochybňuje, obdobně jako v řízení před obecnými soudy, závěry ohledně platnosti rozhodčí doložky. Opětovně tvrdí, že předmětná doložka je neplatná proto, že mu jako spotřebiteli neumožňuje právo výběru osoby rozhodce. S výkladem znění předmětné doložky, jak jej podaly obecné soudy, nesouhlasí a předkládá svůj náhled na výklad jejího znění. Dovolává se také soudní judikatury, která se týká výkladu právních úkonů, přičemž klade důraz na nutnost posuzování vůle jednajících stran a na rozdíl od posouzení obecných soudů dovozuje nemožnost oddělení problematické části doložky, kterou je nutno podle jeho názoru jako celek posoudit jako neplatnou, neboť byla sjednána ve prospěch žalovaného a byla toliko projevem jeho vůle. Oponuje dále názoru odvolacího soudu, který neshledal, že by sama skutečnost, že se v daném případě jednalo o formulářovou smlouvu, mohla způsobit neplatnost předmětné doložky. V této souvislosti se dovolává směrnice Rady č. 93/13/EHS, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, a poukazuje dále i na novelizaci zákona o rozhodčím řízení, který nyní již vyžaduje, aby rozhodčí doložka byla sjednávána samostatně a samostatně uzavírána. Dovolává se rovněž judikatury Ústavního soudu, z níž cituje (rozhodnutí

sp. zn.

a

sp. zn.

), a uzavírá, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Z těchto v ústavní stížnosti dále rozvedených důvodů proto navrhl zrušení napadených rozhodnutí a zároveň i odložení jejich vykonatelnosti.

6. Ústavní soud zaslal ústavní stížnost účastníkům a vedlejšímu účastníku řízení k vyjádření.

7. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích se k podstatě ústavní stížnosti nevyjádřil. Vrchní soud v Praze pak zcela odkázal na odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí.

8. Vedlejší účastník řízení (PROFI CREDIT Czech, a. s.) ve vyjádření k ústavní stížnosti polemizuje s argumentací stěžovatele a dospívá k závěru, že rozhodčí doložka tak, jak byla sjednána, je platná a k žádnému porušení práva na spravedlivý proces nedošlo. Vedlejší účastník se vyjadřuje i k námitce neaplikace nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

.

9. Ústavní soud úvodem konstatuje, že ve vztahu k rozhodčímu nálezu je ústavní stížnost nepřípustná. V této souvislosti, pokud jde o důvody nepřípustnosti, odkazuje na argumentaci svého nálezu

sp. zn.

(bod 16). V této části proto byla ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

10. Ústavní soud dále poukazuje na to, že se po skutkové i právní stránce obdobnou problematikou zabýval ve svém usnesení ze dne 11. října 2012

sp. zn.

, v němž zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelů nezjistil. Ústavní soud nemá žádný důvod se od závěrů obsažených v citované věci odchylovat. V citované věci, stejně jako v ústavní stížností napadené věci, Ústavní soud akceptuje závěr obecných soudů, že text rozhodčí doložky, který je v podstatě totožný s textem v ústavní stížností napadeném rozhodnutí, podle něhož je rozhodcem s oprávněním rozhodovat spor vzniklý ze smlouvy jeden ze tří jednoznačně (jménem) stanovených rozhodců s tím, že výběr rozhodce je vždy na tom, kdo podává rozhodčí žalobu, není v rozporu s právem na ochranu spotřebitele (§ 51 a násl. obč. zák. i směrnice Rady č. 93/13/EHS), neboť předmětná rozhodčí doložka není ujednáním, které by mělo povahu nepřiměřené a zneužívající klausule. Ústavní soud uzavírá, že obecné soudy svá rozhodnutí dostatečně zdůvodnily, učinily tak v potřebném rozsahu a přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem, přičemž jejich zdůvodnění, také s přihlédnutím ke skutečnosti, že napadená rozhodnutí byla vydána před účinností , jímž byl novelizován zákon o rozhodčím řízení, lze akceptovat.

11. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost, pokud směřovala proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. srpna 2012 č. j. -130 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 16. února 2012 č. j. -80, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. května 2013

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu