Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2739/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky Pamiro.cz spol. s r. o., se sídlem Velká Bystřice, ČSA č. p. 729, zastoupené Mgr. Sylvií Sofkovou, advokátkou, Advokátní kancelář se sídlem Horní náměstí 17, Olomouc, proti postupu Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Stěžovatelka ústavní stížností brojila proti postupu Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. . Konkrétně napadla postup soudu, který dne 10. 7. 2013 provedl přezkumné jednání o pohledávkách věřitelů bez toho, aby byly dodrženy lhůty a požadavky stanovené v , , ve znění pozdějších předpisů. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že obecný soud nařídil přezkumné jednání o pohledávkách věřitelů, ačkoliv insolvenční správce úpadce Jiřího Skřivánka nedodal soudu v zákonné lhůtě všechnyy (mj. i přihlášky pohledávek věřitelů). Tímto postupem mělo být porušeno především právo stěžovatelky na spravedlivý proces zakotvené v d (dále jen "").

2. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 23. 4. 2013 č. j. mimo jiné nařídil přezkumné jednání na den 10. 7. 2013 a svolal schůzi věřitelů, která se bude konat bezprostředně po skončení přezkumného jednání. Týmž usnesením soud zjistil úpadek dlužníka, prohlásil na jeho majetek konkurs a insolvenčním správcem ustanovil Mg. Janouška. Soud rovněž vyzval věřitele k přihlášení pohledávek ve stanovené lhůtě. Podle zápisu o přezkumném jednání bylo jeho předmětem přezkoumání řádně přihlášených pohledávek.

II.

3. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda byla stěžovatelkou dodržena lhůta k podání ústavní stížnosti. Vycházel přitom z toho, že ústavní stížnost směřuje proti "účinkům přezkumného jednání"; stěžovatelka brojí proti průběhu přezkumného jednání, které bylo nařízeno a fakticky se konalo dne 10. 7. 2013. Vzhledem k tomu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh byl podán v zákonné lhůtě. Návrh stěžovatelky však shledal zjevně neopodstatněným.

4. Podle y je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. Nástroji ústavněprávního přezkumu vykonávaného tímto soudem jsou vedle materiálních a institucionálních garancí fungování demokratického právního státu zakotvených vě též základní práva, jejichž katalogem jed. upravuje vedle obecných a společných ustanovení základní lidská práva a svobody, politická práva, práva minorit, hospodářská, sociální a kulturní práva a právo na soudní či jinou ochranu. Její ambicí tedy není postihnout veškeré právní vztahy, jež vznikají, vyvíjejí se a zanikají v praktickém životě celého právního řádu. Ani Ústavní soud proto nemůže být institucí, jež by dokázala poskytnout univerzální ochranu a tedy i spravedlnost všem subjektům práva, ať již fyzickým nebo právnickým osobám, které na území státu působí.

5. Ústavní soud zdůrazňuje při svém rozhodování, že se cítí vázán doktrínou minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod.

6. Ze subsidiarity ústavní stížnosti vyplývá, že Ústavní soud by měl ochranu ústavně zaručeným základním právům a svobodám poskytovat až tehdy, kdy ji nemůže poskytnout jiný orgán veřejné moci a k zásahům do probíhajících řízení by měl přistupovat nadmíru zdrženlivě. Proto by ústavní stížností měla být napadána zásadně konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli dílčí procesní, byť i samostatně pravomocná rozhodnutí (k tomu srov. Wagnerová, E., Dostál, M., Langášek, T., Pospíšil, I. s komentářem. Praha: ASPI, a. s., 2007, s. 371n. či usnesení ve věci

sp. zn.

,

sp. zn.

a dalších).

7. Z uvedeného pravidla Ústavní soud ve své judikatuře připouští výjimky. Na nyní posuzovanou věc je však není možné vztáhnout. Stěžovatelka napadá, jak sama výslovně uvádí, "účinky přezkumného jednání", nikoliv žádné konkrétní rozhodnutí orgánu veřejné moci (zde soudu). Tím spíše není možné zasahovat do probíhajícího insolvenčního řízení, když navíc z přiložených materiálů nevyplývá, že by se stěžovatelka jinak domáhala sjednání požadované nápravy či činila jiné úkony tomu nasvědčující.

8. Ústavní soud uzavírá, že v posuzované věci nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatelky. Její stížnost je nutno označit za zjevně neopodstatněnou podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Z tohoto důvodu byla ústavní stížnost stěžovatelky bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. června 2014

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu