Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2648/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudce Ludvíka Davida a soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti 1. stěžovatelky FOCUS - METAL, s. r. o., se sídlem Valašské Meziříčí, Jiráskova 399/11, a 2. stěžovatele Ing. Tomáše Krupy, obou zastoupených Mgr. Reném Gemmelem, advokátem se sídlem Karviná - Fryštát, K. Sliwky 126/18, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2013 č. j. -165, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že v záhlaví označeným usnesením obecného soudu vydaným v její věci bylo porušeno její právo na spravedlivý proces zaručené článkem 36 d (dále jen " "), a aby z tohoto důvodu uvedené usnesení zrušil.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil Ústavní soud, že Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením ze dne 25. 7. 2013 č. j. -165 přerušil dle ustanovení odvolací řízení o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 26. 11. 2012 č. j. -134, jímž byla zamítnuta žaloba žalobkyně, kterou se po stěžovatelích domáhala náhrady škody způsobené šikanózním podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení na majetek žalobkyně; řízení bylo přerušeno do pravomocného rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku - Místku ve věci vedené pod sp. zn. . Soud své rozhodnutí odůvodnil hospodárností řízení, neboť zmíněné řízení u Okresního soudu ve Frýdku - Místku o zrušení rozhodčího nálezu, který stěžovatelům založil pohledávku, na jejímž základě zahájili insolvenční řízení, bylo přerušeno za účelem vyčkání rozhodnutí v trestní věci zahájené usnesením Policie České republiky.

3. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že rozhodnutí o přerušení řízení způsobuje průtahy řízení a je nepředvídatelné, neboť krajský soud účastníkům řízení nepředestřel zamýšlený postup a neumožnil jim právně argumentovat. Kromě toho napadené rozhodnutí je nedostatečně odůvodněno a věcně nesprávné, poněvadž meritorní rozhodnutí v tomto řízení není závislé na rozhodnutí ve sporu o zrušení rozhodčího nálezu, protože v době konání insolvenčního řízení byl rozhodčí nález platný a vykonatelný a k zamítnutí insolvenčního návrhu došlo výlučně z důvodu pozdějšího zaručení se Moravskoslezským krajem za dluhy žalované. Navíc pohledávka stěžovatelky "nestojí a nepadá" s existencí rozhodčího nálezu, ale vychází ze skutečnosti, že žalobkyně užívá její pozemky bez právního důvodu, čímž jí vzniká bezdůvodné obohacení.

4. Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložili včas k podání ústavní stížnosti oprávnění a advokátem zastoupení stěžovatelé; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud je dle článku 83 y soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) y]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé.

6. Ústavněprávní deficit posuzovaného rozhodnutí o přerušení řízení, jenž stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, se zde nemůže projevit jinak než poměřením, zda soudy podaný výklad rozhodných procesních ustanovení je předvídatelný a rozumný, koresponduje-li fixovaným závěrům soudní praxe, není-li naopak výrazem interpretační svévole (libovůle), jemuž chybí smysluplné odůvodnění, případně zda nevybočuje z mezí všeobecně (konsensuálně) akceptovaného chápání dotčených právních institutů a zda jsou důvody pro vydání takového rozhodnutí vůbec dány (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 27. 10. 2010 a usnesení

sp. zn.

ze dne 6. 8. 2012, dostupná na http://nalus.usoud.cz).

7. Napadené usnesení odvolacího soudu o přerušení řízení, je dostatečně, byť stručně odůvodněno. Jsou z něj seznatelné důvody, pro které krajský soud přerušil odvolací řízení, přičemž Ústavní soud nesdílí názor stěžovatelů, že probíhající trestní řízení není způsobilé vnést do přerušeného řízení nové významné skutečnosti. Z tohoto důvodu ani nelze přerušení řízení hodnotit jako procesní úkon soudu, kterým by soud dával vzniknout neodůvodněným průtahům řízení.

8. Patří se též připomenout, že usnesení o přerušení řízení je - nadto - rozhodnutím procesní povahy, a jako takové zpravidla není způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv [srov. metodologický postup Ústavního soudu z hlediska vytyčení kritérií přezkumu otázky ústavnosti rozhodnutí obecných soudů o přerušení řízení dle v řízení před Ústavním soudem v ustálené judikatuře Ústavního soudu - kupříkladu usnesení ve věci

sp. zn.

,

sp. zn.

, resp.

sp. zn.

]. Vzhledem k subsidiaritě ústavněprávního přezkumu je zásah Ústavního soudu zásadně vyhrazen pro ta rozhodnutí obecných soudů, jimiž se řízení před nimi končí a kdy již jiný prostředek nápravy k dispozici není; v řízení probíhajícím, byť přerušeném, tato podmínka splněna není.

9. Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení , o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. září 2013

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně senátu