Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1769/14

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti VALCANO s. r. o., se sídlem Praha 3, Vinohradská 1188/58, IČ: 28003217, zastoupené Mgr. Marianem Francem, advokátem se sídlem v Plzni, Škroupova 10, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2014 č. j. -318, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 21. května 2014, domáhala podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku. Stěžovatelka současně navrhla, aby jí Ústavní soud přiznal náklady řízení.

Z ústavní stížnosti a přiložených příloh bylo zjištěno, že napadeným rozsudkem ve věci stěžovatelky proti žalované GWJ Praha spol. s r. o., k dovolání podanému žalovanou dne 3. října 2012 proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. května 2012 č. j. -248, ve znění opravných usnesení ze dne 6. srpna 2012 č. j. -275 a ze dne 10. června 2013 č. j. -308, Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze včetně vydaných opravných usnesení vyjma výroku v 6. odstavci pod bodem I, jímž byl zamítavý rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. srpna 2011 č. j. -211, co do částky 148 572 Kč s příslušenstvím potvrzen, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené , a to včetně podmínky ustanovení , která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje ( ).

Ústavní soud již opakovaně konstatoval, že pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Ústavní soud setrvale judikuje, že ústavní stížností lze napadat především konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem (srov. např. nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

ze dne 30. listopadu 1995; N 78/4 SbNU 243 či usnesení ze dne 23. června 2006

sp. zn.

).

Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní.

Výjimky z uvedených pravidel lze připustit v případě nemeritorních rozhodnutí, která jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatelů a která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo. Projednávaná věc však do kategorie takových zcela výjimečných případů nespadá.

V posuzovaném případě byl rozsudek Vrchního soudu v Praze včetně vydaných opravných usnesení ústavní stížností napadeným rozsudkem Nejvyššího soudu zrušen a věc byla v rozsahu uvedeném ve výroku rozsudku vrácena Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. Rozhodnutí napadené ústavní stížností tak není v řízení rozhodnutím konečným, proti němuž by bylo možno podat ústavní stížnost. Teprve v okamžiku pravomocně skončeného řízení, kdy již nebude moci použít žádných opravných prostředků daných k dispozici zákonem, bude se moci stěžovatelka, za předpokladu trvajícího tvrzení porušení svých základních práv a svobod, obrátit na Ústavní soud.

Z těchto skutečností nelze než dovodit, že ústavní stížnost byla podána předčasně a jedná se o návrh nepřípustný. Ústavnímu soudu proto nezbylo než podle ustanovení ve spojení s ustanovením ústavní stížnost odmítnout.

Za výše nastíněných okolností Ústavní soud neshledal důvod, pro nějž by vyhověl návrhu, aby stěžovatelce "přiznal" náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem. Podle ustanovení totiž náklady řízení před Ústavním soudem, které vzniknou účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, hradí účastník nebo vedlejší účastník, pokud tento zákon nestanoví jinak. Podle odstavce 4 uvedeného ustanovení může Ústavní soud v odůvodněných případech podle výsledků řízení usnesením uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení. Pravidlem pro řízení před Ústavním soudem je tedy úhrada vlastních nákladů řízení samotnými účastníky a vedlejšími účastníky. Z konstrukce "obecné pravidlo - výjimka" vyplývá, že ustanovení o shora zmíněné výjimce nelze vykládat rozšiřujícím způsobem a lze je aplikovat jen v mimořádných případech, resp., jak uvádí konkrétně ustanovení , v "odůvodněných" případech podle výsledků řízení. V projednávaném případě k takovému postupu, vzhledem k jeho výsledku, Ústavní soud neshledal důvod.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 28. května 2014

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka