Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1241/14

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele WPB Capital, spořitelní družstvo, se sídlem Kamenná 835/13, Brno, právně zastoupeného JUDr. Martinem Janouškem, advokátem se sídlem Na Pankráci 1683/127, Praha 4, proti postupu České národní banky ve spojení s rozhodnutím o předběžném opatření ze dne 15. května 2013 č. j. 2013/5637/570 v části (iv), takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byl dne 1. 4. 2014 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). V něm stěžovatel uvedl, že Česká národní banka (dále jen "ČNB") zahájila dne 15. května 2013 oznámením o zahájení správního řízení z moci úřední dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), správní řízení se stěžovatelem pro údajné porušení ustanovení a c) ve spojení s odst. 3 , o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících (dále jen " "), provedeného ustanovením , o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry, ve znění pozdějších předpisů. Téhož dne ČNB vydala rozhodnutí o předběžném opatření č. j. 2013/5637/570 podle ustanovení ve spojení s ustanovením , jímž stěžovateli uložila, aby se počínaje dnem doručení tohoto rozhodnutí o předběžném opatření zdržel činností v tomto předběžném opatření vyjmenovaných, mezi nimiž byl mimo jiné zákaz přijímání základních členských vkladů a dalších členských vkladů, vyplacení vypořádacího podílu při snížení dalšího členského vkladu nebo vydání souhlasu s dohodou o převodu členských práv. Dne 30. května 2013 byl stěžovatelem podán rozklad proti předběžnému opatření, který byl bankovní radou ČNB zamítnut rozhodnutím o rozkladu ze dne 22. srpna 2013 č. j. 2013/3312/110.

2. Stěžovatel v ústavní stížnosti popisuje porušení základních práv a svobod zaručených ústavním pořádkem jiným zásahem ČNB jako orgánu veřejné moci. Zásah, kterým k porušení uvedených práv a svobod došlo, spočívá podle jeho přesvědčení v dlouhotrvajícím nepřetržitém vyloučení možnosti přijímání nových členů a tedy navýšení základního kapitálu stěžovatele a v opakovaném odmítnutí možnosti jednat o nabytí majetkové účasti konkrétního subjektu ve spořitelním družstvu (stěžovateli). Proti zásahu ČNB není podle názoru stěžovatele přípustný žádný opravný prostředek, neboť se nejedná jen o důsledky předběžného opatření, ale i o důsledky následného jednání účastníka vůči stěžovateli. Posledním sdělením účastníka obsahujícím odmítnutí možnosti jednat o nabytí majetkové účasti ve spořitelním družstvu je Vyjádření k podmínkám vložení dalšího členského vkladu společnosti Area Investments, a. s., do základního kapitálu WPB Capital, spořitelní družstvo, ze dne 20. února 2014, adresovaný společnosti Area Investments, a. s. Nepřipuštěním zvýšení základního kapitálu stěžovatele je dotčeno více jak 10 000 osob, které byly k datu vydání předběžného opatření členy družstva. Postupem ČNB tak dochází k porušování zejména vlastnického práva těchto osob ve smyslu d (dále jen " ") a práva podnikat ve smyslu y.

3. Předtím, než Ústavní soud přikročí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny všechny materiální a formální podmínky jejího projednání.

4. Podle ustanovení je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle článku 87 odst. 1 písm. d) y ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda.

5. Podle ustanovení o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

6. Pravomoc Ústavního soudu směřuje primárně vůči pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci a pravomoc přezkumu jejich jiného zásahu je v podstatě jinak nezbytnou výjimkou, u níž však podmínka nemožnosti nápravy protiústavnosti jiným způsobem musí být zachována. Pojem jiného zásahu orgánu veřejné moci nutno proto chápat tak, že zpravidla půjde o převážně jednorázový, protiprávní, a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním, ústavně zaručeným právům (svobodám), který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení. Z této fakticity musí posléze vyplynout, že důsledkům takového zásahu orgánu veřejné moci nelze čelit jinak než ústavní stížností, příp. nálezem Ústavního soudu, obsahujícím zákaz takového zásahu. Tato podmínka není přirozeně splněna tam, kde poškozenému je k dispozici obrana daná celým právním řádem republiky (viz např. nález

sp. zn.

, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení sv. 4, str. 243 a usnesení

sp. zn.

, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 27, usn. č. 30, str. 337, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

7. Projednávaná ústavní stížnost směřuje proti postupu ČNB jako jinému zásahu orgánu veřejné moci, jímž realizuje předběžné opatření ze dne 15. května 2013. V dané věci je tedy zřejmé, že postup ČNB ve věci stěžovatele vyplývá právě z jejího rozhodnutí o předběžném opatření, proto na něj není možno bez dalšího nahlížet jako na jiný zásah orgánu veřejné moci ve smyslu . Jelikož se jedná o správní rozhodnutí, byl proti němu přípustný řádný opravný prostředek, a to rozklad. Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že jej stěžovatel využil a podal, bankovní rada ČNB jej však zamítla.

8. Z evidence Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel proti rozhodnutí o zamítnutí rozkladu podal ústavní stížnost, jež byla vedena pod

sp. zn.

. Usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2014 byla tato ústavní stížnost odmítnuta podle , protože "Z vyžádaného dokladu o doručení rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práv, který stěžovatel uplatnil (rozklad) se podává, že právnímu zástupci stěžovatele Mgr. Tomáši Otrubovi bylo rozhodnutí bankovní rady ČNB doručeno do datové schránky již dne 27. 8. 2013; ústavní stížnost, podaná proti němu dne 4. 3. 2014 je tudíž zjevně opožděnou, což zakládá důvod pro její odmítnutí podle ". Pokud tedy ústavní stížnost zčásti směřuje i proti rozhodnutí ČNB o předběžném opatření ze dne 15. května 2013, je nutno na ni pohlížet jako na nepřípustnou ( ), neboť nesměřuje proti rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva stěžovatele, jímž bylo právě rozhodnutí bankovní rady ČNB o rozkladu ze dne 22. srpna 2013.

9. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že to, proti čemu stěžovatel ústavní stížností ve skutečnosti brojí, tedy proti vyloučení možnosti přijímání nových členů, navýšení základního kapitálu a opakovanému odmítnutí možnosti jednat o nabytí majetkové účasti na stěžovateli (spořitelním družstvu), nemá povahu jiného zásahu orgánu veřejné moci. Postup ČNB je limitován jejím rozhodnutím o předběžném opatření, které dosud nebylo zrušeno, a pouze prostřednictvím tohoto rozhodnutí je možno podle Ústavního soudu proti uvedenému závěru ČNB brojit.

10. Proti předběžnému opatření a rozhodnutí o rozkladu směřovala předchozí ústavní stížnost vedená pod

sp. zn.

. Jestliže stěžovatel nepodal ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě a tato musela být jako opožděná odmítnuta (viz výše), nelze toto opomenutí stěžovatele napravit tím, že se na postup ČNB nadále bude nahlížet jako na jiný zásah orgánu veřejné moci. Ústavní soud proto konstatuje, že i v části ústavní stížnosti, která směřuje proti jinému zásahu ČNB, se jedná o nepřípustný návrh.

11. Vzhledem ke shora uvedeným důvodům musel Ústavní soud ústavní stížnost jako celek odmítnout podle ustanovení jako návrh nepřípustný, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. května 2014

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj