Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3476/13

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti Hlavního města Prahy, Praha 1, Mariánské náměstí 2, zastoupeného JUDr. Renatou Scholzovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Blanická 1008/28, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. června 2013 č. j. , 104/2013-120, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 15. listopadu 2013, domáhal podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, konkrétně jeho III. výroku, kterým bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Z ústavní stížnosti bylo zjištěno, že napadeným rozsudkem ve věci žalobce P. Palduse proti žalovanému stěžovateli o náhradu škody ve výši 126 878 Kč s příslušenstvím, byl Městským soudem v Praze, jako soudem odvolacím, změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. září 2012 č. j. -85 tak, že žaloba o zaplacení částky 126 878 Kč s příslušenstvím se zamítá.

Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2014 č. j. (in www.nsoud.cz) se podává, že proti rozsudku Městského soudu v Praze podali dovolání jak žalobce, tak i stěžovatel, a to co do výroku o náhradě nákladů řízení.

Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl vzhledem k ustanovení , ve znění účinném do 31. prosince 2013, jako nepřípustné, neboť směřuje proti výroku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, přičemž nejde o vztah ze spotřebitelských smluv, pracovněprávní vztah ani věc uvedenou v (výrok I.)

Dále Nejvyšší soud konstatoval, že dovolání podané žalobcem splňuje podmínky přípustnosti podle , neboť odvolací soud posoudil právní otázku odpovědnosti stěžovatele v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Proto napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil včetně závislého nákladového výroku a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (výrok II.) s tím, že v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu o nákladech původního řízení (243g ).

Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené , a to včetně podmínky ustanovení , která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje ( ).

Ústavní soud již opakovaně konstatoval, že pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Ústavní soud setrvale judikuje, že ústavní stížností lze napadat především konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem (srov. např. nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

ze dne 30. listopadu 1995; N 78/4 SbNU 243).

V posuzovaném případě byl napadený rozsudek Městského soudu v Praze rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2014 č. j. zrušen. Rozhodnutí napadené ústavní stížností tak není v řízení rozhodnutím konečným, proti němuž by bylo možno podat ústavní stížnost.

Z těchto skutečností pak lze dovodit, že ústavní stížnost byla podána předčasně a jedná se o návrh nepřípustný. Ústavnímu soudu proto nezbylo než podle ustanovení ve spojení s ustanovením ústavní stížnost odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 7. května 2014

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka