Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3347/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudkyň JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Michaely Židlické o ústavní stížnosti J. Š., zastoupeného JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem Olomouc, Wellnerova 1322/3C, proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 3. 12. 2012 č. j. -366 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 7. 8. 2013 č. j. -500, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označený rozsudek Okresního soudu v Olomouci a uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, kterými byl odsouzen pro zvlášť závažný zločin loupeže podle .

Podle stěžovatele došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do jeho práv garantovaných , a 5, a d, y a rovněž k zásahu do práva zaručeného Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel zpochybňuje dokazování, primárně pak způsob hodnocení některých důkazů ze strany trestních soudů. Vady spatřuje zejména jednak v tom, jak soudy hodnotily výpověď jednoho ze spoluobžalovaných, a jednak v hodnocení, resp. neprovedení části videozáznamu dokumentujícího události na místě činu v rozhodnou dobu. Tento postup soudů označuje jako porušení principu práva na spravedlivý proces, zásady rovnosti zbraní a zásady presumpce neviny.

Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Ústavní soud se nicméně stručně vyjádří alespoň ke stěžejním námitkám.

Jak vyplývá z odůvodnění obou napadených rozhodnutí, výše popsané námitky stěžovatel opakovaně uplatňoval v průběhu trestního řízení, přičemž je třeba konstatovat, že soudy se s nimi ve svých rozhodnutích zcela dostatečné vypořádaly. Ústavní soud musí k námitkám stěžovatele předně uvést, že z ústavního principu nezávislosti soudů ( y) se dovozuje i zásada volného hodnocení důkazů. Z ní vyplývá, že nezávislé trestní, civilní a správní soudy rozhodují o tom, které skutečnosti považují k dokazování za relevantní a které z navržených (případně i nenavržených) důkazů provedou, případně zda a nakolik se jeví žádoucí dosavadní dokazování doplnit, které skutečnosti mají za zjištěné a které dokazovat netřeba.

Podle ustálené judikatury Ústavnímu soudu nepřísluší "přehodnocovat" hodnocení důkazů obecnými soudy (srov. např. nález

sp. zn.

). Z tohoto pravidla existují výjimky, kdy je Ústavní soud povolán zasáhnout do pravomoci ostatních soudů a jejich rozhodnutí zrušit. Tak je tomu v situacích, kdy právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (srov. nález

sp. zn.

), popřípadě jsou-li skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (srov. nález

sp. zn.

). Daný případ však pod žádnou z těchto výjimek nelze podřadit.

Jak soud nalézací, tak soud odvolací v odůvodnění svých rozhodnutí racionálně vysvětlily všechny podstatné okolnosti, na základě kterých dospěly k vynesení odsuzujícího rozsudku. Ústavní soud považuje za vhodné poukázat zejména na přesvědčivé odůvodnění odvolacího trestního soudu ve vztahu k videozáznamům z místa činu (s. 11 napadeného rozhodnutí), kde je zcela logicky vysvětleno, jak je stěžovatel usvědčován z podílu na spáchání stíhaného skutku. V dalších podrobnostech lze odkázat na odůvodnění napadených rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu, která Ústavní soud považuje za dostatečná a srozumitelná, takže neshledává důvod ke kasačnímu zásahu.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. dubna 2014

JUDr. Vladimír Sládeček

předseda senátu Ústavního soudu