Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 194/14

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci ústavní stížnosti 1/ České republiky - Ministerstva vnitra, sídlem Praha 7, Nad Štolou 936/3, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, 2/ společnosti Plzeňský prazdroj, a. s., sídlem v Plzni, U Prazdroje 7, zastoupené JUDr. Jitkou Kallistovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Gruzínská 8, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2013 ve věci sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelé podanou ústavní stížností brojí proti shora označenému usnesení Nejvyššího soudu, kterým mělo dojít k porušení jejich základních práv garantovaných ustanoveními , a a 2d a ustanovením Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; porušeno mělo být rovněž ustanovení y.

Ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2013 ve věci sp. zn. i usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 7. 2012 ve věci sp. zn. a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení. Dovolací soud totiž dospěl k závěru, že právní závěr soudů první i druhé instance, že žalobce - Právovárečné měšťanstvo v Plzni - nemá právní subjektivitu (pročež je namístě zastavení řízení ve smyslu ustanovení ), není v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.

Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších právních předpisů. V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

Podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje. Ústavní stížnost tedy může, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu ustanovení . Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní.

Výjimky z uvedených pravidel lze připustit v případě nemeritorních rozhodnutí, která jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatelů a která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo (srov. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn.

sp. zn.

, in: Sbírka nálezů a usnesení, svazek č. 36, str. 53); projednávaná věc (viz níže) však do kategorie takových zcela výjimečných případů nespadá.

Ústavní stížností napadeným rozsudkem dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího i nalézacího soudu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání. Řízení před obecnými soudy tak není pravomocně skončené a stěžovatelé mohou k ochraně svých práv dál uplatňovat procesní prostředky v jeho rámci. Právě skutečnost, že řízení bude v dané věci před obecnými soudy pokračovat, odlišuje projednávanou věc např. od věcí vedených pod

sp. zn.

(ze které vzešel stěžovateli odkazovaný derogační nález ve věci

sp. zn.

) a

sp. zn.

, v nichž Ústavní soud mj. konstatoval: "Kasační rozhodnutí se mohou výjimečně stát předmětem přezkumu, samozřejmě za předpokladu, že byly vyčerpány prostředky, které měl stěžovatel k dispozici v návaznosti na ně, a v jejichž rámci mu nebyla poskytnuta, resp. ani nemohla být poskytnuta ochrana jeho práva na spravedlivý proces."

Pro výjimečný zásah Ústavního soudu - prizmatem stěžovateli tvrzené svévolnosti a překvapivosti ústavní stížností napadeného rozhodnutí - ostatně nesvědčí ani skutečnost, že stěžejní právní otázka řešená v napadeném usnesení Nejvyššího soudu neodporuje nejen závěrům jím odkazovaných rozhodnutí dovolacího soudu, ale ani v dané věci potenciálně relevantním rozhodnutím Ústavního soudu (viz např. usnesení

sp. zn.

,

a

). Z tohoto důvodu není možno stěžovatelům přisvědčit, že by ústavní stížnost "svým významem podstatně přesahovala vlastní zájmy" stěžovatelů ve smyslu ustanovení ; jinými slovy, je namístě konstatovat, že přesah vlastních zájmů stěžovatelů (bez dalšího) z ústavní stížnosti nevyplývá, respektive že stěžovateli předkládané důvody přesahu vlastního zájmu nejsou prizmatem restriktivního výkladu ustanovení podřaditelné pod jeho hypotézu [srov. komentáře k ustanovení in: Filip, J., Holländer, P., Šimíček, V.: , komentář, 2., přepracované a rozšířené vydání, Praha: C. H. Beck, 2007 a Wagnerová, E., Dostál, M., Langášek, T., Pospíšil, I.: s komentářem, Praha: ASPI, 2007], mimo jiné proto, že stěžovateli předkládaná tvrzení nejsou nikterak konkretizována (srov. mutatis mutandis usnesení

sp. zn.

).

V souladu se svojí ustálenou judikaturou tak Ústavní soud neshledal, že by napadené kasační rozhodnutí bylo lze považovat za nemeritorní rozhodnutí, které je způsobilé bezprostředně zasáhnout do základních práv stěžovatelů.

Ústavní soud současně připomíná, že napadené usnesení dovolacího soudu nebrání stěžovatelům v dalším řízení efektivně hájit svoje práva, stejně jako se jim tím neklade žádná překážka k případné ústavní stížnosti proti konečnému rozhodnutí ve věci (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2008 ve věci

sp. zn.

). Nic tedy nebrání stěžovatelům, aby v budoucnu napadli ústavní stížností rozhodnutí, jež bude v dané věci vydáno "o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje", dospějí-li k závěru, že (taktéž) v důsledku tohoto rozhodnutí byla porušena jejich ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavnímu soudu tak nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. dubna 2014

Radovan Suchánek

soudce zpravodaj