Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 854/13

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky), soudkyně Ivany Janů a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatelky DIR GASTRO, s.r.o., se sídlem Speřice 38, Humpolec, zastoupené Mgr. Petrem Mimochodkem, advokátem, se sídlem Nuselská 98, Praha 4, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -158 ze dne 18. 12. 2012 a proti výroku II rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -126 ze dne 10. 5. 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Předchozí průběh řízení a argumentace stěžovatelky

Ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví tohoto usnesení uvedená rozhodnutí a navrhla jejich zrušení pro rozpor se svými ústavně zaručenými právy na ochranu vlastnictví a na spravedlivý proces. Přitom odkázala na a 3 a a 4d (dále jen "").

Městský soud v Praze v napadeném rozsudku vyhověl návrhu stěžovatelky na zrušení rozhodčího nálezu z důvodů neexistence platné rozhodčí doložky. Zrušeným rozhodčím nálezem bylo stěžovatelce uloženo zaplatit 32 950 000 Kč s příslušenstvím. Napadeným výrokem městský soud přiznal stěžovatelce náhradu nákladů řízení ve výši 13 600 Kč s odkazem na kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), podle kterého ve věcech, které nejsou uvedeny v ostatních ustanoveních, činila sazba odměny 9 000 Kč.

Proti tomuto výroku podala stěžovatelka odvolání, ve kterém namítala, že předmětem řízení bylo penězi ocenitelné plnění ve smyslu § 3 odst. 1 přísudkové vyhlášky. Náhrada nákladů řízení měla tedy být vypočítána z částky 32 950 000 Kč a měla činit 309 124 Kč.

Vrchní soud však v napadeném usnesení výrok městského soudu o nákladech řízení potvrdil.

V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že rozhodnutí soudů o nákladech bylo mylné. Zopakovala své argumenty z odvolání, že předmětem řízení bylo penězi ocenitelné plnění. Dále má stěžovatelka za to, že žaloba o neplatnost rozhodčího nálezu je opravným prostředkem sui generis, který v daném případě bylo nutné použít, neboť rozhodce nebyl, jak soud prvního stupně judikoval, vůbec oprávněn rozhodovat. Jedná se o specifický případ zneužití rozhodčího řízení. Ovšem účelná obrana proti likvidační žalobě nemá pro žalobce žádný prevenční účinek. Naopak to může zkoušet opětovně na další jiné subjekty, neboť ho to stálo pouze 13 600 Kč. Tedy ve srovnání s žalovanými 32 miliony Kč na jistině to je zanedbatelná suma, která nebude mít preventivní účinek a naopak nabudí spekulanty k dalšímu zneužívání rozhodčího řízení.

II. Hodnocení Ústavního soudu

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatelky ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv. Tak tomu bude zejména v případech, kdy jejich rozhodnutí jsou projevem svévole nebo stojí v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (viz například nálezy

sp. zn.

ze dne 8. 7. 1999,

sp. zn.

ze dne 20. 1. 2000 či

sp. zn.

ze dne 2. 3. 2000).

Konkrétně k otázce náhrady nákladů řízení se Ústavní soud v rozhodovací praxi opakovaně vyjadřuje rezervovaně tak, že spor o náhradu nákladů řízení, i když se může dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Aby Ústavní soud mohl zasáhnout, musí zmíněné "kvalifikované vady" dosáhnout značné intenzity, aby bylo dosaženo ústavněprávní roviny problému. Silněji než jinde se tudíž uplatňuje zásada, že pouhá nesprávnost není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu (viz usnesení

sp. zn.

ze dne 20. 3. 2014; usnesení

sp. zn.

ze dne 13. 3. 2014, bod 6; či usnesení

sp. zn.

ze dne 11. 3. 2014, body 6-7).

V nyní posuzované věci Ústavní soud žádnou takovou kvalifikovanou vadu nespatřuje. Napadená rozhodnutí nejsou projevem svévole, ale naopak jsou v souladu s ustálenou judikaturou obecných soudů. Náhrady nákladů v řízeních o zrušení rozhodčích nálezů byly standardně vypočítávány s odkazem na § 8 přísudkové vyhlášky (viz např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci č. j. -58 ze dne 4. 10. 2010; rozsudek Městského soudu v Praze č. j. -51 ze dne 1. 12. 2009; rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. ze dne 25. 3. 2013; či rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. -867 ze dne 13. 5. 2009). Shodným způsobem postupoval i Nejvyšší soud (viz usnesení ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. ).

Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. dubna 2014

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu