Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1146/14

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti M. J., t. č. Vazební věznice, Praha 614 - Ruzyně, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 2. 2014 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, označenou jako "stížnost pro porušení zákona", se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhal zrušení shora označeného rozsudku vydaného v jeho trestní věci.

Stěžovatel v ústavní stížnosti zmínil, že v jeho věci probíhá v současné době odvolací řízení u Městského soudu v Praze. Ústavní soud ověřil u vedoucí trestní kanceláře Obvodního soudu pro Prahu 1, že stěžovatel podal proti rozsudku, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest, odvolání, o kterém dosud nebylo rozhodnuto.

Dříve než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti kladené na ni , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), tedy mimo jiné i to, zda je přípustná. V projednávané věci Ústavní soud nepřehlédl vadu ústavní stížnosti spočívající v absenci povinného právního zastoupení stěžovatele ( ), ale netrval na jejím odstranění, neboť z obsahu ústavní stížnosti bylo zjevné, že o ní nemůže být věcně rozhodováno.

Podle ustanovení soudce zpravodaj návrh usnesením odmítne tehdy, jde-li o návrh nepřípustný; podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( ).

Ústavní soud setrvale judikuje, že ústavní stížností lze napadat především konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem (srov. nález

sp. zn.

ze dne 30. 11. 1995, N 78/4 SbNU 243). Ústavní stížnost je tak vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv ve vztahu subsidiarity. Je tomu tak proto, že ochrana ústavnosti není a z povahy věci ani nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, ale je, v souladu s y, úkolem všech orgánů veřejné moci, v tomto smyslu zejména obecných soudů; Ústavní soud tak představuje institucionální mechanismus, nastupující teprve v případě selhání všech ostatních procesních nástrojů.

Požadavek na vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva přitom znamená nejen jejich uplatnění, nýbrž i dosažení rozhodnutí o nich (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 21. 2. 2013, dostupné v el. podobě na http://nalus.usoud.cz). Pokud stěžovatel napadl rozsudek soudu prvního stupně odvoláním, o kterém zatím nebylo rozhodnuto, nelze mít za to, že tím vyčerpal veškeré procesní prostředky, které měl k dispozici.

Odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele nepoškozuje. Pokud by s odvoláním neuspěl, má k dispozici ještě mimořádný opravný prostředek - dovolání, a pokud by i po rozhodnutí Nejvyššího soudu měl za to, že v řízení byla porušena jeho ústavně zaručená práva, nebrání mu toto rozhodnutí Ústavního soudu v podání nové ústavní stížnosti, zohledňující i průběh a výsledky odvolacího a dovolacího řízení (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 5. 12. 2011,

sp. zn.

ze dne 19. 12. 2013).

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení , mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. dubna 2014

Milada Tomková, v. r.

soudkyně zpravodajka