Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 947/14

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Tomáše Kačírka a 2. Aloisie Kačírkové, obou zastoupených Mgr. Pavlou Frodlovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, Husitská 11, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. února 2013 č. j. -21 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2013 č. j. -46, spojené s návrhem na zrušení části ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, jíž byla stanovena promlčecí lhůta šesti měsíců k uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy, takto:*)

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítá._____________________________*) ve znění opravného usnesení ze dne 6. 8. 2014

Odůvodnění

1. Návrhem (doručeným elektronicky dne 12. 3. 2014) stěžovatelé navrhli zrušit v záhlaví citovaná rozhodnutí obecných soudů s tím, že jimi mělo být porušeno jejich základní právo (především na rovnost účastníků řízení a na náhradu škody způsobenou státem podle a d). Argumentaci ústavní stížnosti ani napadených rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud blíže nereprodukoval, neboť to vzhledem k důvodům odmítnutí ústavní stížnosti rozumný význam nemá (srov. text níže).

2. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny formální požadavky kladené na takový návrh , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " ".

3. Stěžovatelé námitky v ústavní stížnosti směřují jen proti rozsudkům soudů prvního a druhého stupně. O usnesení Nejvyššího soudu, vydaném v jejich věci, se zmiňují jen na jednom místě, a to výlučně deskriptivně ("Stěžovatelé podávají ústavní stížnost ve lhůtě dle § 72 odst. 3 z.č. 182/1993 o Ústavním soudu, tj. před vypršením 60 dnů od doručení usnesení Nejvyššího soudu jímž bylo naše dovolání proti shora uvedenému rozhodnutí odmítnuto."). Toto usnesení Nejvyššího soudu, které je rozhodnutím o posledním procesním prostředku k ochraně jejich práv, v rozporu s k ústavní stížnosti nepřikládají. Navíc toto usnesení Nejvyššího soudu v ústavní stížnosti ani nijak neidentifikují (např. datem vydání a spisovou značkou), ani nereprodukují jeho obsah.

4. Ústavní soud však toto usnesení nalezl vlastní činností (z www.nsoud.cz, kde si do pole "text rozhodnutí" zadal spisovou značku nižších soudů). Z tohoto usnesení Nejvyššího soudu (ze dne 16. 12. 2013 sp. zn. ) pak zjistil, že dovolání stěžovatelů bylo odmítnuto podle a , neboť v zákonné lhůtě neobsahovalo zákonem předepsané náležitosti - nebylo podepsáno, absentovalo vymezení důvodu přípustnosti dovolání a dovolacího důvodu. Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu stěžovatelé ústavní stížností (ani jejím petitem, ani jejím obsahem) nenapadají. Proto nemohlo být předmětem ústavněprávního přezkumu, avšak Ústavní soud musel z jeho existence vycházet.

5. Judikatura Ústavního soudu dovodila (srov. např. usnesení ze dne 31. 5. 2007

sp. zn.

, ze dne 20. 7. 2006

sp. zn.

, ze dne 14. 3. 2007

sp. zn.

, ze dne 24. 1. 2007

sp. zn.

, ze dne 10. 3. 2011

sp. zn.

, ze dne 7. 11. 2013

sp. zn.

, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz), že ani v případě odmítnutí dovolání - přípustného toliko podle uvážení Nejvyššího soudu - nejde o důvod "závisející na uvážení" podle vždy; tak tomu kupříkladu není, jestliže k odmítnutí došlo pro neodstraněnou vadu dovolání spočívající v tom, že neobsahovalo žádné dovolací důvody (srov. ). Dovolací soud zde prostor pro "uvážení" zjevně nemá. V takovém případě třeba proto ústavní stížnost proti rozhodnutí odvolacího soudu odmítnout pro opožděnost.

6. Uvedená konstantní judikatura Ústavního soudu, znamenající nemožnost věcného přezkumu rozhodnutí odvolacího a nalézacího soudu, platí o to více za současného právního stavu, podle kterého je nutné vyčerpat i "mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( )", tedy civilní dovolání (viz ). Za současného právního stavu se tak nabízí jako důvod odmítnutí ústavní stížnosti, v části směřující proti rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně, i nepřípustnost. Požadavek vyčerpat všechny procesní prostředky ve smyslu není splněn v případě, kdy opravný prostředek, který je stěžovateli k dispozici, stěžovatel vůbec nevyužil, ale logicky i tehdy, když tak sice učinil, avšak nikoliv "řádně" ve smyslu splnění stanovených procesních podmínek pro jeho podání (srov. i např. usnesení ze dne 2. 11. 2009

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

7. Uvedené judikatorní závěry je tedy nutno vztáhnout i na právě projednávaný případ, a to tím spíše, když formálních pochybení v dovolání bylo rovnou vícenásobně. Za tohoto procesního stavu věci bylo třeba lhůtu pro podání ústavní stížnosti počítat nikoli od doručení rozhodnutí dovolacího soudu, nýbrž již od doručení rozhodnutí soudu odvolacího ( ); byla-li však ústavní stížnost podána až poté, co rozhodl dovolací soud o podaném dovolání, stalo se tak zjevně po lhůtě, tedy opožděně. Ústavní soud zde obzvláště poukazuje na rozsáhlou argumentaci uvedenou v usnesení ze dne 7. 11. 2013

sp. zn.

(dostupné na http://nalus.usoud.cz), kde víceúrovňově vysvětluje, proč by zachování lhůty k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně považoval za mj. nespravedlivé.

8. S ohledem na výše uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle odmítnout jako zjevně opožděný návrh, popřípadě jako návrh nepřípustný podle .

9. Z ust. vyplývá, že návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu má akcesorickou povahu, protože jej lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydanému na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části a tento návrh "sdílí osud" ústavní stížnosti. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného ve smyslu ust. . Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona. Návrh na zrušení výše uvedeného ustanovení zákona Ústavní soud odmítl podle ust. ve spojení s ust. , popř. e) .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. března 2014

Jan Filip v. r.

soudce Ústavního soudu