Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3825/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudkyň JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelky Z-Group Steel Holding, a. s., IČ: 000 11 380, se sídlem Veselí nad Moravou, Kollárova 1229, zastoupené JUDr. Pavlem Gazárkem, advokátem se sídlem Blatnice pod Svatým Antonínkem č. 462, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 10. 2013 č. j. -26 a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2013 č. j. -249, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i jinak formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí soudů ve správním soudnictví, a to pro tvrzené porušení jejího ústavně zaručeného základního práva, založeného ustanovením d (dále jen " ").

Napadeným usnesením Krajský soud v Brně rozhodl, že stěžovatelka není osobou zúčastněnou na řízení o žalobě Nejvyššího státního zástupce proti Energetickému regulačnímu úřadu za účasti Zdeněk - Sun, s. r. o., ve věci rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 31. 12. 2010 č. j. 13916-26/2010-ERU, jímž byla společnosti Zdeněk - Sun, s. r. o. udělena licence k výrobě elektřiny. Své rozhodnutí Krajský soud v Brně odůvodnil skutečností, že stěžovatelka jako společník společnosti Zdeněk - Sun, s. r. o. nebyla přímo dotčena na svých právech a povinnostech vydáním rozhodnutí Energetického regulačního úřadu a nemůže ani být přímo dotčena jeho zrušením. Legitimní obchodní zájem mateřské společnosti nepředstavuje podle Krajského soudu v Brně žádné veřejné subjektivní právo, stejně jako stěžovatelkou namítané riziko ztráty pracovních míst.

Napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu byla zamítnuta kasační stížnost proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně. Nejvyšší správní soud se přitom ztotožnil s právním názorem Krajského soudu v Brně a pro přesvědčivost doložil, že jde o ustálený právní názor, vyjádřený již dříve v judikatuře Nejvyššího správního soudu, na kterou v rozhodnutí odkázal s uvedením stěžovatelce dostupného zdroje.

Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud přezkoumal obě napadená rozhodnutí soudů ve správním soudnictví a konstatuje, že neshledal vady tvrzené stěžovatelkou, které by mohly nepřípustně postihnout některé z jejích ústavně zaručených základních práv či svobod, nebo by byly v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Není přitom v pravomoci Ústavního soudu přehodnocovat závěry soudů ve správním soudnictví, pokud jde o výklad podústavních norem, jestliže tyto závěry nepředstavují nepřípustný zásah do ústavně zaručených práv a svobod.

Z odůvodnění napadených rozhodnutí soudů ve správním soudnictví je zřejmé, že se zevrubně zabývaly otázkou, zda stěžovatelka splňuje zákonné podmínky pro postavení osoby zúčastněné na řízení ve smyslu , (dále jen " "). Odkazem na starší rozhodnutí v obdobných věcech nebyla stěžovatelka nucena dohledávat důvody rozsudku na webových stránkách Nejvyššího správního soudu, neboť odůvodnění napadeného rozsudku samo obsahuje dostačující argumentaci pro vysvětlení jeho výroku, byť i formou citace relevantní argumentace z dřívější judikatury. Smyslem odkazu na citované rozhodnutí (jak je ve svých rozhodnutích uvádí i Ústavní soud) je naopak posílit důvěru ve vydané rozhodnutí.

Ústavní soud se ostatně ztotožňuje se závěrem správních soudů, že společník obchodní společnosti není osobou, která by mohla být přímo dotčena na svých veřejných subjektivních právech a povinnostech ať již ve správním řízení o udělení licence "jeho" obchodní společnosti jako samostatné právnické osobě, nebo v následném řízení o žalobě proti rozhodnutí o udělení licence ve správním soudnictví.

Účasti v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu se nelze domáhat ani poukazem na znění , neboť obecnou formulací: "(soudy) rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon" má tento zákon na mysli pravomoc správních soudů rozhodovat o žalobách a návrzích podle , v nichž nejde o ochranu veřejných subjektivních práv, dotčených činností veřejné správy [např. řízení podle ].

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. března 2014

JUDr. Vladimír Sládeček

předseda senátu Ústavního soudu