Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3440/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaje) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Z-Group Steel Holding, a. s., se sídlem Kollárova 1229, 698 12 Veselí nad Moravou, zastoupené JUDr. Pavlem Gazárkem, advokátem se sídlem Blatnice pod Svatým Antonínkem 462, 696 71 Blatnice pod Svatým Antonínkem, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2014, č. j. -75, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2014, č. j. -176, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Stěžovatelka se ve včas podané ústavní stížnosti domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí krajského soudu a Nejvyššího správního soudu a tvrdí, že jimi došlo k porušení ústavně zaručeného práva stěžovatelky, garantovaného a 2 d.

Z ústavní stížnosti a k ní přiložených v záhlaví označených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že v řízení o žalobě Nejvyššího státního zastupitelství proti rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 30. 11. 2010, č. j. 13488-9/2010-ERU, a ze dne 15. 5. 2013, č. j. 05429-4/2013-ERU, oznámila stěžovatelka, že hodlá uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení podle , , ve znění pozdějších předpisů. Krajský soud v Brně napadeným usnesením rozhodl, že stěžovatelka není osobou zúčastněnou na řízení. Ke stejnému závěru dospěl následně i Nejvyšší správní soud, který napadeným rozsudkem zamítl kasační stížnost stěžovatelky.

V odůvodnění napadeného rozsudku Nejvyšší správní soud uvedl, že stěžovatelka nebyla účastníkem původního správního řízení, rozhodnutí ve věci jí není adresováno a nezakládá jí přímo žádná práva ani povinnosti. Tvrzené dotčení na právech stěžovatelky je čistě ekonomické povahy a má bez jakýchkoliv pochybností povahu subjektivních práv soukromých, nikoliv veřejných. Nejvyšší správní soud současně upozornil, že licenční řízení neposkytuje prostor pro správní uvážení a naplnění zákonných podmínek pro udělení licence je zcela v rukou žadatele. Stěžovatelka tedy musí své ekonomické zájmy hájit prostřednictvím osoby, v níž je společníkem a která - na rozdíl od ní - jakožto adresát napadeného správního rozhodnutí osobou zúčastněnou na daném řízení bezesporu je.

V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá v podstatě tytéž skutečnosti jako před správními soudy, tedy poukazuje na přímý dopad výsledku soudního řízení na její práva. Stěžovatelka má za to, že existence veřejného subjektivního práva není nutnou podmínkou pro přiznání procesního postavení osoby zúčastněné na řízení a pro přiznání postavení osoby zúčastněné na řízení postačuje tvrzení o dotčení právní sféry v důsledku správního rozhodnutí, přičemž však rozlišování právní sféry na právní sféru veřejnoprávní a soukromoprávní je zavádějící. Stěžovatelka proto tvrdí, že postup Krajského soudu v Brně a Nejvyššího správního soudu porušuje ve svém důsledku její ústavně zaručená základní práva, neboť jí znemožňuje uplatňovat svá práva před soudem.

II.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení , o Ústavním soudu].

Ústavní soud především konstatuje, že obdobnou věcí téže stěžovatelky se zabýval již v řízeních vedených pod

sp. zn.

a

sp. zn.

. V uvedených řízeních byly podány z hlediska obsahu a vymezení rozhodné materie (týkající se jiných dceřiných společností stěžovatelky) ve své podstatě stejné ústavní stížnosti (sepsané stejným advokátem) a soudy uplatnily obdobnou argumentaci ve svých rozhodnutích jako v nyní posuzované věci. Výrok jejich rozhodnutí byl rovněž identický. O těchto ústavních stížnostech Ústavní soud již dříve rozhodl, a to tak, že je jako zjevně neopodstatněné usnesením ze dne 5. 2. 2014,

sp. zn.

a usnesením ze dne 26. 3. 2014,

sp. zn.

, odmítl. V posledně citovaném usnesení Ústavní soud mimo jiné konstatoval, že se "ztotožňuje se závěrem správních soudů, že společník obchodní společnosti není osobou, která by mohla být přímo dotčena na svých veřejných subjektivních právech a povinnostech ať již ve správním řízení o udělení licence "jeho" obchodní společnosti jako samostatné právnické osobě, nebo v následném řízení o žalobě proti rozhodnutí o udělení licence ve správním soudnictví." Od závěrů o zjevné neopodstatněnosti vyslovených v těchto rozhodnutích Ústavního soudu není důvodu se v nyní projednávané věci odchýlit.

Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. ledna 2015

Radovan Suchánek

předseda senátu