Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 836/14

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti Mgr. Jana Maška, zastoupeného Mgr. Evou Veltrubskou, advokátkou se sídlem v Kladně, Pekařská 658, proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2013 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud - pro porušení ustanovení d a ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod - zrušil v záhlaví označený výrok rozhodnutí odvolacího soudu, vydaného v jeho občanskoprávní věci.

Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené .

Stěžovatel - implicite - odvíjí lhůtu k podání projednávané ústavní stížnosti od doručení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013 sp. zn. , jímž bylo odmítnuto jeho dovolání proti ústavní stížností napadenému výroku rozsudku Krajského soudu v Praze.

Nejvyšší soud v odůvodnění tohoto - petitem ústavní stížnosti nenapadeného - usnesení uvedl, že stěžovatelovo dovolání "odmítl, neboť neobsahuje náležitosti vyžadované , přičemž tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, žalobce včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil ( ). Konkrétně dovolání neobsahuje řádnou specifikaci údajů o tom, v čem žalobce spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení považuje za splněné." Dovolací soud současně konstatoval, že stěžovatel vycházel ve svém dovolání z nesprávného očekávání, že věc bude posuzována podle ve znění účinném do 31. 12. 2012, pakliže toliko uvedl, že "napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení " a že "odvolací soud věc nesprávně právně posoudil podle ustanovení o. s .ř.", přičemž obě ustanovení, na která odkazuje, ve znění účinném od 1. 1. 2013 již nezná. V důsledku nesprávné domněnky o použití ve znění účinném do 31. 12. 2012 žalobce předpoklady přípustnosti taxativně uvedené v řádně nevymezil."

Proti těmto závěrům Nejvyššího soudu stěžovatel v ústavní stížnosti žádné námitky nevznáší.

V této souvislosti považuje Ústavní soud za vhodné připomenout, že došlo s účinností od 1. 1. 2013 ke změně v ustanoveních až upravujících přípustnost dovolání a v ustanovení , jež konkretizuje podmínky řádně podaného dovolání. Změna právní úpravy vnesla do řízení o dovolání jiné podmínky přípustnosti dovolání, než tomu bylo v době účinnosti do 31. 12. 2012, čemuž se přizpůsobila i nová úprava jeho obsahových náležitostí. Jestliže dovolání stěžovatele (advokáta zastoupeného advokátkou) požadavky těchto náležitostí nerespektovalo (ačkoli o nich byl odvolacím soudem řádně poučen) a pro jeho vady nebylo možné v dovolacím řízení pokračovat (čemuž stěžovatel neoponuje), pak bylo-li proto dovolání odmítnuto, jde zjevně o situaci, kdy nebylo uplatněno efektivně ( ).

Nevyčerpá-li stěžovatel před podáním ústavní stížnosti tento opravný prostředek, je ústavní stížnost podle ustanovení nepřípustná; jím zakotvený požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" však není splněn již tím, že řízení o něm bylo zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které na tomto základě otevřené řízení skýtá, což předpokládá - v první řadě - aby dovolání bylo řádně podáno, což se v daném případě nestalo. Stěžovatel tím zmíněné dispozice nevyužil, pakliže je sice podal, učinil tak ale procesně neregulérně, v důsledku čehož nemohlo být meritorně projednáno; takovou situaci je pak logicky nevyhnutelné postavit naroveň té, kdy dovolání bylo podáno opožděně nebo nebylo podáno vůbec.

Lze již jen doplnit, že bylo ustanovení změněno v tom smyslu, že mimořádný opravný prostředek, jímž je občanskoprávní dovolání, musí být vyčerpán vždy, resp. i tehdy, může-li být odmítnut jako nepřípustný z důvodů, závisejících na jeho uvážení (přitom i nadále platí, že v takovém případě je stěžovateli zachována lhůta k podání ústavní stížnosti též proti rozhodnutí odvolacího soudu).

Tím je hodnocení nepřípustnosti ústavní stížnosti odůvodněno; stěžovatel nesplnil podmínku - řádně - vyčerpat všechny procesní prostředky, jež mu zákon k ochraně jeho práv nabízel. Pro úplnost je namístě zdůraznit, že dovolání stěžovatele nebylo odmítnuto proto, že nevystihl způsobilý dovolací důvod (viz usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 28. 3. 2013).

Jako nepřípustná ve smyslu citovaného ustanovení pak musela být ústavní stížnost stěžovatele dle ustanovení téhož zákona soudcem zpravodajem odmítnuta.

Za této procesní situace nebyl stěžovatel vyzýván k odstranění formální vady jeho podání, spočívající v nedodržení postupu stanoveného v ustanovení , neboť rozhodnutí dovolacího soudu (jež stěžovatel v ústavní stížnosti identifikoval) bylo přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. března 2014

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj