Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1722/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Flenera, zastoupeného Mgr. Radkem Suchým, advokátem se sídlem Osvoboditelů 2649, Louny, směřující proti příkazu k domovní prohlídce vydanému Obvodním soudem pro Prahu 10 dne 18. 3. 2013, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížnost, doručená Ústavnímu soudu dne 29. 5. 2013, směřuje proti příkazu k domovní prohlídce vydanému Obvodním soudem pro Prahu 10 dne 18. 3. 2013, sp. zn. .

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl dne 18. 3. 2013, pod sp. zn. , o návrhu státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 13. 3. 2013, sp. zn. , na vydání příkazu k domovní prohlídce, pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle , 2 písm. a) a , , ve znění pozdější předpisů (dále jen ""), dílem dokonaného a dílem ve stádiu pokusu dle , spáchaného ve spolupachatelství dle tak, že dle § 83 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), s přihlédnutím k § 158 odst. 3 písm. i) trestního řádu, nařídil domovní prohlídku.

Stěžovatel je přesvědčen, že napadeným příkazem k prohlídce jiných prostor a následnou realizací prohlídky těchto jiných prostor byla porušena jeho ústavně zaručená práva dle d.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že mezi obecné požadavky na náležitosti příkazu k prohlídce patří i požadavek, aby byl určen též rozsah prováděné domovní prohlídky a že z hlediska naplnění principu proporcionality je nutno povazovat za nezbytné, aby v příkazu k domovní prohlídce bylo co možná nejpřesněji vymezeno to, po čem je pátráno.

Dle názoru stěžovatele však těmto požadavkům zcela vágní a nedostatečné vymezení v napadeném příkazu k domovní prohlídce nemůže vyhovovat, stanoví-li obecný okruh věcí, které by se mohly v prostorách nacházet, a to bez jakékoli souvztažnosti ke konkrétním subjektům, činnostem či událostem. Závažnost tohoto nedostatku pak podle stěžovatele umocnil samotný policejní orgán, který bez opory v příkazu k domovní prohlídce vymezil okruh společností, jejichž podnikatelské činnosti se mají týkat věcí, které chtěl po stěžovateli vydat a pro které vlastně fakticky prohlídka byla realizována. Dále stěžovatel namítá, že valná většina firem nebyla ani zmíněna v usnesení o zahájení trestního stíhání. Příkaz k domovní prohlídce tak podle stěžovatele trpí vadou absence určitosti vymezení věcí, které mají být prohlídkou získány a jen těžko lze pak najít opodstatnění pro provedení neodkladného a neopakovatelného úkonu, jsou-li jím získávány důkazy, které nemají se zahájeným trestním stíháním žádnou souvislost. Stěžovatel uzavírá, že z výše uvedených důvodů je napadený příkaz k domovní prohlídce rozhodnutím nezákonným, protiprávním a neústavním.

II.

Ústavní soud předesílá, že v , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), je rozeznávána zvláštní kategorie návrhů, a to návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává zákon Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ze spisu obecného soudu.

Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným.

III.

Podle judikatury Ústavního soudu (z novějších např. nález

sp. zn.

ze dne 1. 11. 2006 nebo usnesení

sp. zn.

ze dne 11. 10. 2013, dostupné na http://nalus.usoud.cz) domovní svoboda svou povahou a významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jehož individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec, je nutno respektovat a důsledně chránit; zcela právem proto spadá pod ochranu ústavní, neboť - posuzováno jen z poněkud jiného hlediska - jde o výraz úcty k právům a svobodám člověka a občana (y).

Jestliže ústavní pořádek České republiky připouští průlom této ochrany, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných (srov. článek 12 odst. 3d); sem spadá zajisté i nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky v obydlí (a jiných prostorách) pachatele nebo důvodně podezřelého (§ 82 a násl. trestního řádu) je však třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje přísnější interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti, zejména z hlediska její proporcionality. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, jaké náležitosti musí splňovat příkaz soudu k jejímu provedení a vlastní průběh prohlídky, aby uvedené podmínky byly splněny.

IV.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí a řízení, které na jejich základě bylo provedeno (domovní prohlídka) a dospěl k následujícím závěrům:

V rozhodnutí je přiměřeně podrobně a srozumitelně popsána organizovaná trestná činnost (zapojení jednotlivých společností), ze které je stěžovatel podezřelý, a je tak patrné, z jakých okolností obecný soud vycházel. Místo provedení prohlídky bylo přesně specifikováno a bylo uvedeno, že je užíváno stěžovatelem. V příkazu k domovní prohlídce je dále uvedeno, že se jedná o úkon neodkladný a neopakovatelný (což je blíže dostatečně odůvodněno v protokolu o provedení domovní prohlídky), který orgán a v jakém časovém rozmezí prohlídku provede a také je zde dáno náležité poučení.

Z odůvodnění příkazu k domovní prohlídce vyplývá, že existuje důvodný předpoklad, že by se v místě domovní prohlídky mohly nacházet "důkazy v listinné nebo elektronické podobě, jako například objednávky, dodací listy, faktury, razítka, doklady o přepravě, písemné poznámky k prováděným obchodům, adresáře, telefonní seznamy, pokyny pro spolupracující a úkolované osoby apod., dále výpočetní technika obsahující uvedené písemnosti v elektronické podobě, stejně tak elektronické nosiče dat obsahující kopie listin nebo údaje, vztahující se k obchodování s mobilními telefony a další komunikační technikou, jakož i finanční prostředky pocházející z trestné činnosti nebo k páchání trestné činnosti určené, apod." a zajištění výše uvedených věcí může mít zásadní význam pro objasnění věci. Je tedy uvedeno důvodné podezření, že se v místě domovní prohlídky nachází věci k trestné činnosti sloužící či z trestné činnosti pocházející a tyto jsou rovněž v rámci dostatečných kategorií specifikovány. Účel domovní prohlídky je tak také patrný.

Z napadeného příkazu k domovní prohlídce je zřejmé, že obecný soud tomuto příkazu věnoval náležitou pozornost, zkoumal, zda jsou pro nařízení domovní prohlídky splněny nezbytné předpoklady a své rozhodovací důvody dostatečně a zřetelně vyložil.

V.

Ve vztahu k námitkám stěžovatele obsaženým v ústavní stížnosti je třeba poukázat na judikaturu Ústavního soudu (např. usnesení

sp. zn.

ze dne 13. 12. 2007, usnesení

sp. zn.

ze dne 28. 2. 2008, usnesení

sp. zn.

ze dne 19. 7. 2012, dostupné na http://nalus.usoud.cz), podle kterých "ani v případě odůvodnění příkazů k domovním prohlídkám ani v případě postupu dle ustanovení § 78 odst. 1 trestního řádu nelze s ohledem na podstatu věci po orgánech činných v trestním řízení vyžadovat, aby a priori naprosto přesně specifikovaly všechny věci důležité z hlediska trestního řízení, jejichž existence a význam teprve vyjde najevo při faktickém provádění prohlídky. Z hlediska požadavků trestního řádu i kautel práva ústavního je dostačující, jsou-li uvedené věci následně konkretizovány v pořízených protokolech dle ustanovení 85 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 79 odst. 5 trestního řádu, zatímco v příkazu k provedení prohlídky postačí uvést toliko určité kategorie věcí, resp. důkazů. Stejně tak nelze v dané fázi řízení s naprostou jistotou určit, zda a které z nalezených věcí skutečně souvisejí s projednávanou trestnou činností a lze vyžadovat toliko pravděpodobnost, že taková věc bude pro vyšetřování potřebná."

V této souvislosti musí Ústavní soud konstatovat, že napadené rozhodnutí ve světle uvedené judikatury Ústavního soudu obstojí. Při specifikaci hledaných předmětů se orgány činné v trestním řízení pokusily tyto vymezit pokud možno přesně (viz bod IV.). Z příkazu k domovní prohlídce je zřejmé, po jakém typu věcí bude v rámci prohlídky pátráno a k jaké trestné činnosti (a k činnosti jakých společností) se mají tyto věci vztahovat, stejně tak z popisu trestné činnosti vyplývá i to, z jakého důvodu mají uvedené věci hrát v trestním řízení důležitou roli. Námitky stěžovatele stran nekonkrétnosti vymezení hledaných předmětů tak nejsou oprávněné. Použitý popis věcí v příkazu k domovní prohlídce (a v protokolu o provedení domovní prohlídky) shledává Ústavní soud dostatečným a ústavně konformním. S obdobnými námitkami totožného stěžovatele se ostatně Ústavní soud v zásadě se stejným odůvodněním vypořádal již v usnesení ze dne 11. 2. 2014,

sp. zn.

, a v usnesení ze dne 19. 2. 2014,

sp. zn.

.

VI.

Ústavní soud tedy neshledal, že by postupem obecného soudu a napadeným rozhodnutím došlo ke stěžovatelem tvrzenému porušení práva.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení , a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. března 2014

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu