Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 4041/12

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické, ve věci stěžovatelky CZECH PRODUCTS, s. r. o., Josefa Hory 1448, Kladno, právně zastoupené advokátem Mgr. Vojtěchem Veverkou, nám. Starosty Pavla 40, Kladno, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2012 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 22. 10. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí městského soudu.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala na žalovaném náhrady škody, ke které mělo dojít tím, že jí ušel zisk z neuzavřených budoucích kupních smluv. Stěžovatelka podala proti žalované celkem 13 žalob, přičemž za situace, kdy deset z nich bylo pravomocně zamítnuto, podala návrh na změnu žalobního petitu, jímž se místo ušlého zisku domáhala náhrady škody podle ustanovení , obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, resp. bezdůvodného obohacení podle a násl. , , ve znění pozdějších předpisů.

Podle názoru stěžovatelky byly předchozí podklady řízení zcela použitelné pro řízení o novém žalobním petitu. Soud prvního stupně neprováděl žádné důkazy, nehodnotil skutkový stav sporu a dosavadní řízení proto nevykazovalo ve vztahu k jeho procesním úkonům žádné výsledky a nebyla tak dotčena hospodárnost vedení sporu.

Zamítnutím návrhu na změnu žalobního petitu soud prvního stupně narušil subjektivní právo žalobkyně na dispozici se sporem a tím i její právo na spravedlivý proces. Neopodstatněné a neodůvodněné nepřipuštění změny žalobního petitu podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř"), bylo pro stěžovatelku překvapivým rozhodnutím, a to i s ohledem na absenci jejího poučení podle a 118a

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud konstatuje, že prakticky totožnou ústavní stížností téže stěžovatelky se v minulosti již zabýval ve věci evidované pod

sp. zn.

, přičemž na svých závěrech uvedených v souvisejícím usnesení Ústavního soudu nemá čeho měnit.

Rozhodnutí o návrhu na změnu žaloby je rozhodnutím procesní povahy, které pouze vymezuje, jakým směrem se bude postup soudu dále ubírat. Nepřipuštěním změny žaloby až na zcela výjimečné případy tedy nedochází k zásahu do práva na soudní ochranu dle y [srov. nález

sp. zn.

ze dne 19. 2. 2009, N 31/52 SbNU 299 (str. 303), usnesení

sp. zn.

ze dne 24. 9. 2007, usnesení

sp. zn.

ze dne 28. 7. 2009, usnesení

sp. zn.

ze dne 1. 6. 2011 či usnesení

sp. zn.

ze dne 22. 11. 2012 učiněné ve srovnatelné věci týkající se téže stěžovatelky]. Poukaz stěžovatelky na nález

sp. zn.

(ze dne 6. 4. 2006, N 80/41 SbNU 59), kterým byl obecný soud zavázán povinností vhodně poučit žalobce i nad rámec obecné poučovací povinnosti soudu, nepovažoval Ústavní soud v projednávané věci za případný, resp. jeho závěry bez dalšího obecně aplikovatelné. V citovaném nálezu dal Ústavní soud výslovně najevo, že tak učinil s ohledem na mimořádný postup soudu, který byl povinen svým konstitutivním rozhodnutím (pro futuro) dotvořit objektivní právo.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 5. března 2014

Vladimír Sládeček, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu