Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1328/11

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 1. června 2011 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, o ústavní stížnosti T. H., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Charvátova 11, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. ze dne 10. 3. 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností, s tvrzením porušení práva na soudní ochranu, napadá v záhlaví označené usnesení obecného soudu.

Jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti a připojených příloh - protokolu o jednání před Obvodním soudem pro Prahu 2 ze dne 10. 3. 2011 a rozsudku jmenovaného soudu sp. zn. ze dne 17. 3. 2011 - byla napadeným usnesením v řízení zahájeném k žalobě stěžovatele o náhradu škody a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu dle zamítnuta "změna žaloby tak, jak byla navržena v podání ze dne 7. 3. 2011". Toto usnesení nebylo soudem u jednání zdůvodněno a jednání, v průběhu kterého se tak stalo, bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku, který také byl soudem I. stupně dne 17. 3. 2011 vyhlášen. Rozhodnuto bylo tak, že žaloba stěžovatele byla v plném rozsahu zamítnuta s odkazem na ustanovení

Proti usnesení jmenovaného soudu v záhlaví označenému směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel s odvoláním na obsah ustanovení , 2 i jím citovanou judikaturu Ústavního soudu (nálezy

sp. zn.

,

,

) podrobuje kritice postup soudu, který stěžovatelem navrhovanou změnu žaloby nepřipustil, toto usnesení neodůvodnil, písemně nevyhotovil a nedoručil. Pokud tak neučinil, jedná se dle stěžovatele o ústavně nepřípustnou libovůli v rozhodování a byl tak porušen stanovený postup při nalézání práva, čímž došlo k porušení shora označeného základního práva. Domáhá se proto zrušení napadeného usnesení.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

I při vědomí názorů, jež jsou obsaženy v judikatuře Ústavního soudu, jíž se stěžovatel dovolává, považuje Ústavní soud stížnost za neopodstatněnou. Z jejího obsahu je totiž patrno, že stěžovatel svým podáním ze dne 7. 3. 2011 zčásti, jak sám uvádí, pouze upřesňoval petit žaloby (šlo o "technické" upřesnění formy požadované omluvy) a tedy v této části podání šlo spíše o odstranění vady žaloby a nikoliv změnu žaloby vyžadující aplikaci ustanovení V další části uvedeného podání sice stěžovatel nad rámec původní žaloby uplatnil nově i příslušenství žalovaných částek 10.320,- Kč a 20.000,- Kč, tj. úroky z prodlení v zákonné výši "poté, kdy uplynula šestiměsíční lhůta k předběžnému projednání nároku, během které měl vedlejší účastník plnit". V tomto rozsahu tedy podání ze dne 7. 3. 2011 změnou žaloby bylo a lze přisvědčit tomu, že soud měl její nepřipuštění zdůvodnit, jak to odpovídá judikatuře Ústavního soudu. Ústavní soud však přesto v daném případě důvod pro svůj zásah neshledal, a to s ohledem na to, že za situace, kdy předmětem rozšíření žaloby byly "pouze" úroky z prodlení shora specifikovaných částek u soudu uplatněných v roce 2010, jde o věc bagatelní a v tomto rozsahu proto lze odkázat na judikaturu zdejšího soudu věcí bagatelních se týkající. Nadto třeba poukázat na skutečnost, že nálezy Ústavního soudu, jichž se stěžovatel dovolává, byly - s výjimkou jednoho - vydány k ústavním stížnostem směřujícím proti meritorním rozhodnutím obecných soudů, přitom stěžovatel, jak patrno z obsahu ústavní stížnosti, podal proti rozsudku soudu I. stupně dne 9. 5. 2011 odvolání a nelze tedy vyloučit, že i odvolací soud se sám ke stěžovatelem kritizovanému postupu vyjádří.

Z uvedených důvodů byla proto ústavní stížnost podle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. června 2011

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu