Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 273/14

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Ivany Janů a Ludvíka Davida, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jakuba Lauterkrance, nezletilého zastoupeného zákonnými zástupci matkou Ivou Lauterkrancovou a otcem Mgr. Romanem Lauterkrancem, zastoupeného JUDr. Marošem Matiaškem LL. M., advokátem, se sídlem Rumunská 28, 120 00 Praha 2, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v postupu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského Kraje, Územního odboru Zlín, Oddělení obecné kriminality ve věci sp. zn. KRPZ-114530/TČ-2012-150571, a postupu Okresního státního zastupitelství ve Zlíně ve věci sp. zn. 1 ZN 4653/2012, a proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského Kraje, Územního odboru Zlín, Oddělení obecné kriminality ze dne 7. 2. 2013, č. j. KRPZ-114530-24/TČ-2012-150571, spojené s návrhem na zrušení hlavy III. zákona č. 218/2013 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů, za účasti Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského Kraje, Územního odboru Zlín, Oddělení obecné kriminality a Okresního státního zastupitelství ve Zlíně jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 1. 2014, stěžovatel napadl výše označené usnesení a jiné zásahy orgánu veřejné moci, kdy má za to, že bylo porušováno jeho právo na obhajobu, k čemuž mělo dojít v důsledku nevyhovující právní úpravy v zákoně č. 218/2013 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (dále jen "ZSM"), která například v případě dětí mladších 15 let nezakotvuje institut nutné obhajoby.

Stěžovatel požádal, aby Ústavní soud rozhodl takto:

"1. Soud vyslovuje, že zásahem Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Zlínského Kraje, Územní odbor Zlín, Oddělení obecné kriminality, tj. postupem v rámci přípravného řízení trestního ve věci stěžovatele, vedeného pod sp. zn. KRPZ-114530/TČ-2012-150571, došlo k zásahu do základních práv stěžovatele.

2. Soud vyslovuje, že zásahem Okresního státního zastupitelství ve Zlíně, tj. postupem v rámci přípravného řízení trestního ve věci stěžovatele, vedeného pod sp. zn. 1 ZN 4653/2012, došlo k zásahu do základních práv stěžovatele.

3. Soud vyslovuje, že usnesením Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Zlínského Kraje, Územní odbor Zlín, Oddělení obecné kriminality ze dne 7. 2. 2013, č. j. KRPZ-114530-24/TČ-2012-150571, jímž byla odložena věc podezření proti, stěžovateli ze spáchání činu jinak trestného výtržnictví dle , spáchaného formou spolupachatelství dle , z důvodu nepřípustnosti zahájení trestního stíhání pro nedostatek věku podezřelého podle § 159a odst. 2 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d) trestního řádu, došlo k zásahu do základních práv stěžovatele.

4. Soud vyslovuje, že zásahem Okresního státního zastupitelství, tj. podáním návrhu ze dne 15. 3. 2013, č. j. ZC 103/2013 - 9, na uložení opatření stěžovateli podle hlavy III. zákona o soudnictví ve věcech mládeže, došlo k zásahu do základních práv i stěžovatele.

5. Hlava III. zákona č. 218/2013 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), se zrušuje pro rozpor s Ústavním pořádkem České republiky."

II.

Ústavní soud, předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené o Ústavním soudu (dále jen " ").

Podle písm. d) y (dále jen " ") Ústavní soud rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod, přičemž blíže tuto u zakotvenou pravomoc Ústavního soudu rozvádí . Pokud jde o způsoby, jakými je oprávněn integrovat do činnosti orgánů veřejné moci, nutno odkázat na . Může se jednat buďto o zrušení rozhodnutí orgánu veřejné moci, nebo o vyslovení zákazu orgánu veřejné moci pokračovat v porušování základního práva a svobody a příkazu obnovit stav před porušením takovéhoto práva, pokud je to možné.

Stěžovatel však nenavrhuje některý z citovaných druhů zásahu Ústavního soudu. Stěžovatel požaduje, aby Ústavní soud akademickým výrokem bez jakékoliv právní funkce provedl dodatečnou kritiku postupu Policie České republiky a Okresního státního zastupitelství ve Zlíně. K tomu však Ústavní soud oprávněn není (srovnej usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

in http://www.usoud.cz). Z žádného ustanovení citovaného zákona a především ústavního pořádku nelze dovodit, že by Ústavní soud byl povolán ke konstatačním akademickým výrokům.

III.

Nad rámec uvedeného důvodu k odmítnutí ústavní stížnosti Ústavní soud připomíná, že již ve svém usnesení ze dne 11. 4. 2013

sp. zn.

stěžovateli vysvětlil, že "nepřichází s ohledem na jeho věk v úvahu řízení v trestních věcech mladistvých podle § 36 a následujících zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Tím ovšem nepřichází ani v úvahu existence přípravného řízení trestního, s nímž teoreticky a hypoteticky stěžovatel spojuje svá základní práva, resp. jejich porušení."

Práva dítěte mladšího patnácti let jsou samozřejmě zajištěna a to úpravou v hlavě III. ZSM. Jejich ochrana je svěřena jednak opatrovníkovi, ustanovenému z řad advokátů, jednak orgánu sociálně-právní ochrany dětí, ale podílejí se na ní i jeho zákonní zástupci nebo osoby, kterým bylo dítě svěřeno do výchovy nebo jiné obdobné péče. Všechny tyto osoby, jimž je svěřena ochrana práv dítěte mladšího patnácti let, jsou podle § 91 odst. 1 ZSM účastníky řízení vedeného podle jeho hlavy III. (viz též Šámalová, Milada: Dítě mladší patnácti let a zajištění jeho práv; in Státní zastupitelství 3/2013).

Nutno zdůraznit, že jedním cílů zákona o soudnictví ve věcech mládeže je účinná snaha zajistit ochranu takovému dítěti zejména tak, aby při zjištění příčin, jež vedly k spáchání činu jinak trestného, se na něj působilo, aby se již v budoucnu obdobného jednání nedopustilo, a tím se vyhnulo další delikventní činnosti. Takovýto cíl pak zcela přirozeně a správně vede k určitému způsobu právní úpravy, který zohledňuje potřeby dětí a nutnost zvýšené ochrany jejich vývoje.

Závěrem lze pak podotknout, že jak Ústavní soud již uvedl ve svém shora citovaném usnesení ze dne 11. 4. 2013, "v dané věci stěžovatel evidentně není jediným dítětem, o jehož zájem jde", jinak řečeno je zde i dítě, které se stalo obětí šikany.

IV.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost odmítl. S ohledem na skutečnost, že ústavní stížnost obsahuje i návrh na zrušení zákona, je k jejímu celkovému odmítnutí kompetentní senát. Proto byla ústavní stížnost stěžovatele odmítnuta tímto usnesením, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, podle jako návrh, k jehož projednání není příslušný.

Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že v případě, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta z formálních důvodů [ - e) ], návrh na zrušení zákonných ustanovení sdílí procesně její osud (srov. usnesení

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, Sv. 4, č. 22). V důsledku uvedeného Ústavní soud návrh stěžovatele na zrušení hlavy III. ZSM, odmítl podle ustanovení ve spojení s ustanovením .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. února 2014

Kateřina Šimáčková, v.r.

předsedkyně senátu