Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2896/13

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Mgr. Romana Bočka, MBA, zastoupeného JUDr. Filipem Seifertem, advokátem se sídlem Praha, Trojanova 12, proti jinému zásahu veřejné moci spočívajícímu ve výkonu dozoru státním zástupcem Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočky Ostrava v trestní věci vedené pod sp. zn. 4 VZV 5/2013 a postupu policejního orgánu v řízení vedeném pod č. j. ÚOOZ-191/TČ-2012-200402, a proti usnesení státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 25. 7. 2013 sp. zn. a proti usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočky Ostrava ze dne 13. 6. 2013 sp. zn. 4 VZV 5/2013, spolu s návrhem na postup podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud nálezem konstatoval, že v záhlaví uvedeným postupem byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle y, , , a d (dále jen " "). Současně navrhuje, aby Ústavní soud zakázal státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočky Ostrava, vykonávat dozor podle § 174 trestního řádu v trestní věci vedené policejním orgánem pod č. j. ÚOOZ-191/TČ-2012-200402. Stěžovatel dále navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená usnesení a ústavní stížnost projednal a rozhodl o ní přednostně podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). V doplnění ústavní stížnosti doručeném Ústavnímu soudu dne 20. ledna 2014 předložil stěžovatel kopie některých dokumentů a odborný článek.

Z ústavní stížnosti a z přiložených rozhodnutí bylo zjištěno, že záznamem o rozšíření zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu ze dne 9. 1. 2013 č. j. ÚOOZ-191/TČ-2012 bylo policejním orgánem Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu služby kriminální policie a vyšetřování rozšířeno zahájení úkonů trestního řízení ve věci stěžovatele k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu přijetí úplatku podle , 2, 3 písm. a), b) a pro trestný čin podplácení podle , 2 písm. a), b) , neboť v rámci prováděného prověřování byly zjištěny nové skutečnosti, které důvodně nasvědčují tomu, že mohlo dojít také ke spáchání zločinu podplácení podle , 2 písm. b) .

Napadeným usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle účastenstvím ve formě návodu podle a trestného činu podplácení podle , 2 písm. b) . Stížnost stěžovatele proti tomuto usnesení byla napadeným usnesením státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství zamítnuta jako nedůvodná.

Stěžovatel v ústavní stížnosti (doplněné podáním z 13. ledna 2014) především namítá, že podle jeho názoru dozor v přípravném řízení vykonává věcně i místně nepříslušný státní zástupce a rovněž usnesení o zahájení trestního stíhání stěžovatele bylo vydáno věcně i místně nepříslušným státním zástupcem.

Dříve než Ústavní soud může přikročit k věcnému přezkumu rozhodnutí, opatření nebo jiných zásahů orgánů veřejné moci, o nichž je tvrzeno, že jimi bylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem, musí ověřit, zda jsou pro takový přezkum splněny podmínky předpokládané , jímž je Ústavní soud podle y vázán. V dané věci Ústavní soud konstatuje, že věcný přezkum stěžovaných zásahů orgánu veřejné moci je vyloučen, a to z důvodů dále uvedených.

Ústavní stížnost podle písm. d) y představuje subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem ( ). Jinými slovy, mezi základní atributy ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, náleží požadavek její subsidiarity, vyjádřený v ustanovení , podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní soud ve své judikatuře vychází ustáleně z názoru, že ústavní soudnictví se zásadně orientuje na přezkum věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které jednotlivci poskytuje zákon.

V dané věci, jak stěžovatel sám uvádí, uplatnil námitky, kterými argumentuje v ústavní stížnosti, v podnětu k výkonu dohledu podle , o státním zastupitelství, adresovanému nejvyššímu státnímu zástupci, o kterém nebylo dosud rozhodnuto. Vzhledem k tomu, že stěžovatel podal ústavní stížnosti v situaci, kdy řízení o jeho podnětu ještě neskončilo, ústavní stížnosti je předčasná (srov. např. usnesení

sp. zn.

).

V návaznosti na tuto skutečnost Ústavnímu soudu nezbývá, než odmítnout projednávanou ústavní stížnost jako nepřípustnou. Ústavní soud proto, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel, vzhledem k doktríně minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti soudů, předložený návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnout podle jako nepřípustný. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud rozhodl o návrhu bez zbytečného odkladu, neaplikoval ustanovení o přednostním projednání věci ( ).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. února 2014

JUDr. Vladimír Sládeček

soudce zpravodaj