Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1668/15

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatele Aleše Kloboučníka, právně zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem Karlovo nám. 28, Praha 2, proti zásahu orgánů veřejné moci - Policie ČR, Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 a Městského státního zastupitelství v Praze, spočívajícímu v dalším prověřování stěžovatele, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížnost doručenou Ústavnímu soudu dne 3. 6. 2015 stěžovatel podává podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), neboť zásahem orgánu veřejné moci měla být porušena jeho základní práva zaručená , , a 2 d.

2. Proti stěžovateli bylo usnesením policejního orgánu Policie ČR, Služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 29. 1. 2014 č. j. KRPU-226004/TČ-2013-040781 podle § 160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečin poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

3. Proti usnesení podal stěžovatel stížnost. Usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 16. 4. 2014 sp. zn. 2 ZT 24/2014 bylo usnesení policie zrušeno a příslušenému policejnímu orgánu přikázáno, aby o věci podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu znovu jednal a rozhodl. V odůvodnění státní zástupce uvedl, že rozhodnutí policejního orgánu o zahájení trestního stíhání bylo nezákonné a předčasné, neboť policejní orgán si pro svůj procesní postup neopatřil dostatek podkladů.

4. V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že v souvislosti s trestním řízením se od svých klientů dozvěděl, že policejní orgán vznáší dotazy na jeho klienty, a to ve věci finančních produktů jím poskytovaných. Z tohoto důvodu podal stěžovatel žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu dle § 157a tr. řádu. Dne 3. 10. 2014 mu bylo doručeno vyrozumění o přezkoumání postupu policejního orgánu ze dne 24. 9. 2014 sp. zn. 2 ZT 24/2014. Státní zástupkyně přezkoumala jak žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu, tak předložený spisový materiál, a shledala žádost jako nedůvodnou.

5. Stěžovatel poté podal žádost o výkon dohledu dle , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Dne 24. 11. 2014 bylo stěžovateli doručeno vyrozumění Městského státního zastupitelství ze dne 19. 11. 2014 č. j. KZT 1547/2014-15, jehož obsahem bylo sdělení, že lze souhlasit s názorem státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, že v dané věci se trestná činnost měla týkat činnosti podezřelého jako finančního poradce a jeho klientů, je tedy nejen zákonné a správné, ale i z hlediska účelu trestního řízení zcela nezbytné, pokud policejní orgán vyžaduje vysvětlení od jednotlivých klientů podezřelého.

6. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že nevidí žádnou souvislost mezi skutkovým stavem popsaným ve zrušeném usnesení o zahájení trestního stíhání a jeho klienty, kterým poskytuje finanční služby. Kroky podnikané policejním orgánem poškozují jeho dobré jméno a klienty stěžovatele obtěžují nepříjemnosti spojené s dostavením se k podání vysvětlení a tato skutečnost pak negativně ovlivňuje vztah mezi ním a jeho klienty. V petitu ústavní stížnosti stěžovatel požaduje, aby Ústavní soud "přikázal účastníku řízení, aby ukončil prověřování stěžovatele vedené pod sp. zn. KRPU-276852-6/TČ-2012-040611".

7. Ústavní soud se před samotným věcným projednáním ústavní stížnosti nejdříve musí zabývat otázkou, zda jsou splněny veškeré formální náležitosti, kladené na ústavní stížnost, zejména zda je podána ve lhůtě stanovené zákonem, zda je přípustná a zda je vůbec Ústavní soud, a ohledem na její obsah, k jejímu projednání příslušný.

8. Podle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Dle odst. 5 citovaného ustanovení, jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.

9. Stěžovatel podal ústavní stížnost k poštovní přepravě dne 2. 6. 2015. Jak vyplývá z jejího obsahu, nejprve se obrátil na příslušné stání zastupitelství s žádostí o přezkoumání postupu policejního orgánu při prověřování jeho osoby podle trestního řádu a následně podal žádost o výkon dohledu podle zákona o státním zastupitelství.

10. V nálezu

sp. zn.

Ústavní soud k předmětné procesní problematice zejména uvedl, že žádost o výkon dohledu nejbližšího vyššího státního zastupitelství podle § 12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství je obecně účinným opravným prostředkem pro osobu, která namítá, že došlo k závadnému postupu v průběhu trestního řízení (obdobně viz usnesení

sp. zn.

). Žádost o výkon dohledu je tedy prostředkem, který může vést k nápravě a o jehož vyřízení musí být podatel vyrozuměn.

11. V nyní posuzované věci lze konstatovat, že uvedený postup dle zákona o státním zastupitelství mohl být ve věci stěžovatele efektivní a že lhůta k podání ústavní stížnosti počala stěžovateli běžet ode dne doručení vyrozumění Městského státního zastupitelství ze dne 19. 11. 2014 o výsledku provedeného dohledu podle § 12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství, tj. ode dne 24. 11. 2014. Z uvedených lhůt je evidentní, že dvouměsíční lhůta pro podání ústavní stížnosti dodržena nebyla a že je tedy ústavní stížnost opožděná.

12. Nad rámec shora uvedeného důvodu k odmítnutí ústavní stížnosti je třeba stěžovatele upozornit, že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených a kasaci pravomocných rozhodnutí, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení. V zásadě tedy pravomoc Ústavního soudu směřuje (za splnění dalších podmínek) vůči pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci a pravomoc přezkumu jejich "jiného zásahu" je v podstatě jinak nezbytnou výjimkou (viz usnesení

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 4, str. 243).

13. Ústavní soud ustáleně potvrzuje svůj maximálně zdrženlivý přístup při přezkumu rozhodnutí vydaných v rámci přípravné fáze trestního stíhání. Ústavní soud se necítí oprávněn zasahovat do přípravné fáze trestního řízení, nedochází-li současně s ním k významným zásahům do ústavních práv postižených osob (např. rozhodnutím o vazbě, zajištěním majetku, apod.). Intervence Ústavního soudu tak má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesněprávnímu rámci, a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení již nikterak odstranit (srov. kupř. usnesení ze dne 25. 1. 2006

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Jinak řečeno, svůj zásah shledává Ústavní soud důvodným toliko v situaci materiálního (obsahového) a na první pohled zřejmého odepření spravedlnosti [srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 5. 2. 2004 (U 4/32 SbNU 467)].

14. Na základě výše uvedeného byla proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem odmítnuta.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2015

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj