Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3555/13

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka, soudce Radovana Suchánka a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatele GESTOR - ochranný svaz autorský, se sídlem v Praze 1, Šítkova 1, zastoupeného JUDr. Antonínem Janákem, advokátem se sídlem v Praze 5, Matoušova 515/12, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 č. j. -165 a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 1. 2013 č. j. -141, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ve včas podané ústavní stížnosti, která i v ostatním splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené , o Ústavním soudu (dále jen " "), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud pro porušení y, a d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů.

2. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 24. 4. 2012 č. j. -103 zčásti zamítl (výrok I.) a zčásti vyhověl (výrok II.) žalobě, kterou se stěžovatel domáhal, aby žalované společnosti 1. ART CONSULTING BRNO CZ, s. r. o., se sídlem v Brně, Lerchova 299/7 (v řízení před Ústavním soudem vedlejší účastnice), bylo uloženo zaplatit mu specifikované částky.

3. Vrchní soud v Olomouci k odvolání stěžovatele svým rozsudkem rozhodnutí Krajského soudu v Brně co do výroku I. jako věcně správné potvrdil a odvolání proti výroku II. odmítl.

4. Nejvyšší soud ústavní stížností rovněž napadeným usnesením stěžovatelovo dovolání jako nepřípustné odmítl.

5. Na nesouhlasu se závěry obecných soudů stěžovatel setrvává v přesvědčení, že mu jakožto kolektivnímu správci práva na opětovný prodej uměleckých děl podle ustanovení , o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, byla vedlejší účastnice povinna zaplatit odměnu vypočtenou nikoli pouze z příklepové ceny, nýbrž též z tzv. aukční přirážky (odměny dražebníka). Stěžovatel v této souvislosti požaduje předložení předběžné otázky k Soudnímu dvoru Evropské unie vztahující se k interpretaci pojmu "prodejní cena" ("sale price"), zakotveného v směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/84/ES.

6. Nyní projednávaná ústavní stížnost a v ní předestřená argumentace je z hlediska obsahu zcela totožná s předchozími ústavními stížnostmi stěžovatele (jež vycházely ze shodného skutkového a právního základu) a o nichž již Ústavní soud rozhodl tak, že je usnesením

sp. zn.

ze dne 30. 4. 2013 a usnesením

sp. zn.

ze dne 5. 12. 2013 jako zjevně neopodstatněné odmítl.

7. Ústavní soud opakovaně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy v ní namítané stejné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou; jinak řečeno, je-li napadené rozhodnutí obecného soudu konformní s dříve vyslovenými závěry Ústavního soudu, není důvod pro zásah do jeho rozhodovací činnosti.

8. Závěry vyslovené v usneseních Ústavního soudu

sp. zn.

a

sp. zn.

se uplatní i v dané věci, neboť není zde důvodu se od nich jakkoliv odchýlit. Stěžovatel se ve své ústavní stížnosti proti citovaným závěrům ani nijak nevymezuje. Nosné důvody těchto usnesení jsou stěžovateli dostupné, a proto postačí na ně jen odkázat.

9. Lze je shrnout tak, že napadená rozhodnutí nelze kvalifikovat jako "svévolná" či excesivní, jestliže rozhodující soudy svá rozhodnutí určitým způsobem odůvodnily, a uplatněné názory jsou logické, mají racionální základnu a v rovině práva ústavního akceptovatelné.

10. S ohledem na výše uvedené dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, pročež mu nezbylo, než jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout podle jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2014

Stanislav Balík v. r.

předseda senátu