Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 57/14

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické, ve věci stěžovatelky Gabriely Rotové, právně zastoupené advokátem JUDr. Vladimírem Šmeralem, Nad Úpadem 234, Praha 4, v substituci Mgr., Ing. Vlastimil Mlčoch, Janáčkovo nábřeží, Praha 5, proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 19. 10. 2012 sp. zn. , rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2013 sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2013 sp. zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 6. 1. 2014 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Žalobce se na stěžovatelce domáhal zaplacení částky 50.967,- Kč s příslušenstvím. Okresní soud v Benešově vydal dne 6. 8. 2012 ve věci platební rozkaz, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobci do 15 dnů dlužnou částku, a to se zákonným úrokem s prodlení. Dne 3. 9. 2012 došel jmenovanému okresnímu soudu v dané věci odpor, načež bylo následně rozhodnuto rozsudkem pro uznání, kterým soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Stěžovatelka si proti tomuto rozsudku podala odvolání, v němž dospěla k závěru, že nebyly splněny podmínky civilního řízení, neboť žaloba byla podána osobou k tomu neoprávněnou. Žalobu podala Mgr. Zora Martinová, a to na základě plné moci žalobce. Tuto plnou moc podepsal předseda představenstva pan Pavel Kopecký. Podle musí přitom všechny písemné úkony výboru podepsat předseda a další člen výboru. Jestliže je na plné moci pouze podpis předsedy výboru, tento podpis nepostačuje k platnosti písemného právního úkonu. Jelikož byla žaloba podána osobou neoprávněnou, nebyly splněny základní podmínky řízení. Odvolacímu soudu nevznikla pochybnost o právním zastoupení právnické osoby a rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Stěžovatelka si následně podala dovolání k Nejvyššímu soudu, který jej však odmítl. Z předmětné ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel nesouhlasí s názorem Nejvyššího soudu stran posouzení podmínek pro zastupování vedlejšího účastníka v řízení před nalézacím a odvolacím soudem. V souvislosti s tím pak rozvádí svůj vlastní právní názor na posouzení podmínek pro zastupování žalobce advokátem. Právní názor Nejvyššího soudu pak považuje za rozporný s a 37 d.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů a není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů, jakož ani provádět výklad právních předpisů, jenž je zpravidla plně a především primárně v jejich výlučné pravomoci. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by na úkor stěžovatele, a to případně i extrémní interpretací nekonformní s právním řádem jako významovým celkem, takto nesouladnou s kautelami plynoucími z hlavy páté d (dále jen " ") vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [ , písm. d) y].

Předně je třeba zdůraznit, že posouzení náležitostí plné moci je typicky věcí obecných soudů. Ústavní soud není primárně povolán k výkladu právních předpisů, nýbrž ex constitutione k ochraně práv a svobod zaručených ústavním pořádkem. Pokud se týče výkladu jednoduchého práva, je to právě Nejvyšší soud, jemuž přísluší sjednocovat judikaturu obecných soudů. Při výkonu této pravomoci je přirozeně i tento orgán veřejné moci povinen interpretovat jednotlivá ustanovení jednoduchého práva v první řadě vždy z pohledu účelu a smyslu ochrany ústavně garantovaných základních práv a svobod (srov.

sp. zn.

,

,

,

,

,

a další). V možnostech ústavního soudnictví je v této souvislosti klást akcenty na nejdůležitější otázky, případně korigovat nejextrémnější excesy, což se v předmětném případě nestalo. Sama skutečnost, že stěžovatelka s právním názorem Nejvyššího soudu nesouhlasí, nečiní postup soudů protiústavním.

Namítá-li stěžovatelka porušení práva na spravedlivý proces, nutno konstatovat, že podle y se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov.

, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273). Nic takového však zjištěno nebylo.

Z výše uvedených důvodů byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2014

Vladimír Sládeček, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu