Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2667/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce Společenství V Zápolí 1254/31 se sídlem v Praze 4 - Michli, V Zápolí 1254/31, IČO 28953584, zastoupeného Mgr. Zorou Martinovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, ul. 28. pluku 1055/18, proti žalované G. R.,bytem ve V. Ú., zastoupené JUDr. Vladimírem Šmeralem, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 1389/42, o zaplacení částky 50.967,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. dubna 2013, č. j. -77, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.162,- Kč k rukám Mgr. Zory Martinové, advokátky se sídlem v Praze 10, ul. 28. pluku 1055/18, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou dne 17. 4. 2012 u Okresního soudu v Benešově se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 50.967,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% od 1. 4. 2012 do zaplacení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že žalovaná byla vlastnicí bytové jednotky a podílu na společných částech domu v domě v P. Ke dni 25. 2. 2012, kdy předmětnou bytovou jednotku prodala, dlužila žalobci žalovanou částku představující nedoplatek vyúčtování služeb za rok 2010 a dluh na platbách za období, jež specifikoval.

Okresní soud v Benešově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 19. 10. 2012, č. j. -36, žalobě vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobci částku 50.967,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 1. 4. 2012 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Rozsudek byl vydán jako rozsudek pro uznání ve smyslu , , ve znění účinném do 31. 12. 2012, neboť žalovaná se po podání odporu proti v platebním rozkazu ze dne 6. 8. 2012, č. j. -26, ve stanovené lhůtě ve věci na výzvu soudu učiněnou podle a 5 v uvedeném znění (obsaženou v platebním rozkazu) písemně nevyjádřila.

K odvolání žalované Krajský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 18. 4. 2013, č. j. -77, rozsudek soudu prvního potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dovodil, že žaloba byla podána právnickou osobou plně procesně způsobilou, řádně zastoupenou advokátkou, jejíž plná moc byla podepsána členy výboru žalobce v souladu s ustanovením , ve znění pozdějších předpisů, a jíž bylo doloženo, že mezi žalobcem a advokátkou Mgr. Zorou Martinovou byla uzavřena smlouva o poskytování právních služeb, a že byly splněny i všechny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle ustanovení ve znění účinném do 31. 12. 2012.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z toho, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud řešena otázka, jaký je vztah mezi hmotněprávní úpravou jednání statutárního orgánu společenství vlastníků jednotek a udělením procesní plné moci ve smyslu , a namítá, že v dané věci nebyla zástupkyně žalobce řádně pověřena jednat za něj před soudem, neboť „její plná moc nesplnila hmotněprávní podmínky“, když v rozporu s ustanovením , ve znění pozdějších předpisů, nebyla podepsána „předsedou a členem představenstva“. Tím nebyly splněny podmínky řízení a ve věci nebylo možné věcně rozhodnout. Dále poukazuje i na to, že bylo zkráceno její právo na řádný proces tím, že byla nesprávně poučena o běhu lhůty k písemnému vyjádření ve věci po podání odporu proti platebnímu rozkazu. Navrhla, aby rozsudky obou soudů byly zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce uvedl, že odvolací soud postupoval při zkoumání průkazu k jednání za právnickou osobu v souladu ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a správně dovodil, že se jedná o nedostatek podmínky řízení, který byl odstraněn. Navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „“) a zjistil, že žalovaná jako účastník řízení podala dovolání v zákonné lhůtě ( ) za splnění podmínky advokátního zastoupení ( a 4 ). Dovolání nepovažoval podle ustanovení za přípustné, neboť dovolatelkou formulovaná otázka vztahu mezi hmotněprávní úpravou jednání za právnickou osobu a procesní plnou mocí byla již judikaturou dovolacího soudu řešena a uplatní se i v poměrech společenství vlastníků jednotek.

V judikatuře soudů nejsou pochybnosti o tom, že právní úprava jednání za právnickou osobu v řízení před soudem účinná od 1. 1. 2001 (podle , , ve znění ) je samostatně (autonomně na hmotném právu) obsažena v a že tedy hmotněprávní úpravu jednání jménem (v zastoupení) právnické osoby, obsaženou především v a v obchodním zákoníku, nelze použít při posuzování oprávnění jednat za právnickou osobu v občanském soudním řízení, ledaže by možnost její aplikace vyplývala buď přímo z ustanovení , nebo ze zvláštních právních předpisů (srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 29/2006 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. ).

Z uvedeného plyne, že je třeba odlišit smlouvu (dohodu) o zastoupení, v níž se zmocněnec zavazuje zastupovat právnickou osobu před soudem a která je právním důvodem vzniku zastoupení, od procesní plné moci ( ), která je jednostranným projevem vůle adresovaným soudu, jímž se osvědčuje existence zmocněncova oprávnění jednat za právnickou osobu před soudem. Smlouva (dohoda) o zastoupení je hmotněprávním úkonem, který musí být za právnickou osobu uzavřen, a je-li smlouva písemná, podepsán způsobem vyplývajícím z hmotného práva. Naproti tomu procesní plnou moc jako výraz procesního práva je za právnickou osobu oprávněna udělit osoba, která za ni jedná ve smyslu , a to jak v případě, kdy má procesní plná moc formuy, tak v případě, že je udělena ústně do protokolu ( ).

Statutárním orgánem společenství vlastníků jednotek je podle věta první , ve znění pozdějších předpisů, výbor nebo pověřený vlastník. Je-li statutárním orgánem výbor, musí mít alespoň tři členy ( věta první , ve znění pozdějších předpisů), jde tedy o orgán kolektivní, který tvoří více fyzických osob. Pro jednání tohoto orgánu před soudem ve smyslu platí, že za něj jedná jeho předseda (případně člen, který k tomu byl pověřen), který tak jménem společenství vlastníků jednotek činí veškeré procesní úkony, mezi něž patří i udělení procesní plné moci. Lze proto uzavřít, že procesní plnou moc k jednání za společenství vlastníků jednotek uděluje bez zřetele k ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, o podpisu písemných právních úkonů předseda výboru jako osoba oprávněná za něj jednat před soudem ve smyslu

V projednávané věci udělil za žalobce plnou moc k zastupování v tomto řízení advokátce Mgr. Zoře Martinové dne 10. 2. 2012 tehdejší předseda výboru P. K. Plná moc tak byla od počátku řízení udělena v souladu s ustanovením osobou oprávněnou tak učinit, řízení tedy nedostatkem podmínky řízení zatíženo nebylo.

Další námitka žalované, že byla soudem prvního stupně v platebním rozkazu ze dne 6. 8. 2012, č. j. -26, nesprávně poučena o počátku lhůty k písemnému vyjádření ve věci po podání odporu (žalovaná měla podat písemné vyjádření ve věci do 30 dnů od podání odporu) a tato lhůta jí byla v rozporu se zákonem, který stanoví lhůtu k podání vyjádření v případě podání odporu na 30 dnů ode dne, kdy uběhne poslední den lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, zkrácena, představuje nepřípustný dovolací důvod, spočívající v tom, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Pro úplnost však dovolací soud uvádí, že žalovaná při své argumentaci vychází z ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2013, zatímco platební rozkaz byl vydán dne 6. 8. 2012 a obsahuje tudíž (správné) poučení odpovídající znění ustanovení ve znění účinném do 31. 12. 2012. Vytčenou vadou tak řízení zatíženo není.

Z uvedeného vyplývá, že z hlediska uplatněných dovolacích důvodů je rozsudek odvolacího soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (byť odvolací soud oprávnění udělit procesní plnou moc za žalobce z hlediska ustanovení neposuzoval), od které není důvod se odchýlit. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení věty první odmítl.

O návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí [ ], který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 16. října 2013

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu