Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2818/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaje), soudkyň JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti H. D., zastoupeného JUDr. Martinem Týlem, advokátem se sídlem Pardubice, Škroupova 561, proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 29. 3. 2013 č. j. -762 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 27. 6. 2013 č. j. -786, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora uvedených usnesení pro porušení , , a d (dále jen " ").

Napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut jeho návrh na povolení obnovy řízení, skončeného pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4. 11. 2010 č. j. -461, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 18. 1. 2011 č. j. -509. Označenými rozsudky byl stěžovatel uznán vinným trestným činem pojistného podvodu dle § 250a odst. 2, 4 trestního zákona, ukončeného ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 trestního zákona.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele se zamítnutím návrhu na povolení obnovy řízení, resp. s negativním posouzením otázky, zda v řízení o povolení obnovy vyšly najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině. Konkrétně se jednalo o nové znalecké posudky a odborné znalecké vyjádření, které podle názoru stěžovatele zpochybňují skutkové závěry vztahující se k průběhu dopravní nehody, z jejíhož fingování s cílem dosáhnout pojistného plnění byl stěžovatel uznán vinným. Stěžovatel tvrdí, že jak znalecký posudek, tak odborné vyjádření, které předložil v návrhu na obnovu řízení, obsahují nové skutečnosti, které jsou způsobilé přivodit změnu rozhodnutí. Svá tvrzení se stěžovatel snaží podpořit odkazy na obecné závěry judikatury Ústavního soudu.

Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud především připomíná, že mu podle ustálené judikatury nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů ostatními soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. např. nález

sp. zn.

). Posouzení relevance a zhodnocení předložených důkazů je výlučnou doménou ostatních soudů. Ústavní soud je povolán zasáhnout do pravomoci soudů ve věci dokazování jen zcela výjimečně (srov. např. nález

sp. zn.

a nález

sp. zn.

).

Návrh na obnovu řízení je mimořádným opravným prostředkem znamenajícím průlom do nezměnitelnosti a závaznosti rozhodnutí vydaných v trestním řízení, k jehož uplatnění musí být naplněny předpoklady zakotvené v ustanovení § 278 odst. 1 trestního řádu. Podle tohoto ustanovení lze obnovu řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, povolit, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině.

Trestní soudy musí vždy zkoumat, zda nové skutečnosti či důkazy jsou způsobilé, samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy dříve známými, odůvodnit jiné než původní napadené pravomocné rozhodnutí, resp. jeho část. Nemohou nekriticky převzít nově tvrzené skutečnosti či důkazy bez jejich zhodnocení ve vztahu ke skutečnostem a důkazům, z nichž povstalo původní skutkové zjištění. Ne každá nová skutečnost či důkaz jsou totiž způsobilé vyvolat následky předvídané v § 278 trestního řádu.

V daném případě stížnostní soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na obnovu trestního řízení. Konstatoval, shodně se soudem prvního stupně, že nově předložený znalecký posudek a odborné vyjádření jiného znalce ve věci, ve které již před vydáním odsuzujícího rozhodnutí bylo vypracováno celkem pět znaleckých posudků, nelze považovat za náležitý důvod, pro který by bylo nutné rozhodnout o povolení obnovy řízení. Stížnostní soud mimo jiné konstatoval, že přestože v původním řízení byly znalecké posudky významnými důkazy pro posouzení otázky, zda byl stěžovatel skutečně účasten na náhodné dopravní nehodě či zda se jednalo o fingovanou událost se záměrem vylákat vysoké pojistné plnění, nebyly tyto znalecké posudky důkazy jedinými. Existence rozdílných odborných názorů na širokou škálu technických možností vzniku jednotlivých stop na vozidle a na místě nehody byla známa už v předchozím řízení a nejde tedy o skutečnost zcela novou, i když proti dřívějším znaleckým posudkům byly formulovány ještě další možnosti mechanismu navození posuzovaných stop. Stížnostní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné a stížnost stěžovatele proti němu je nedůvodná.

V posuzovaném případě je zřejmé, že soud prvního stupně se všemi důkazy a argumenty stěžovatele zabýval. Porovnal nově navržené důkazy se skutečnostmi již známými a důkazy již provedenými. Splnění podmínek pro povolení obnovy řízení neshledal. Jeho postup a závěr potvrdil i stížnostní soud. Soudy obou stupňů své závěry řádně a srozumitelně odůvodnily. Pro úplnost je vhodné připomenout, že obnova řízení je mimořádný opravný prostředek, z čehož vyplývá, že pro jeho užití musí být mimořádné okolnosti, které však v projednávané věci nenastaly.

Ústavní soud neshledal v postupu trestních soudů nic, co by svědčilo o porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Právo na spravedlivý (řádný) proces, kterého se stěžovatel dovolává, není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, které odpovídá představám stěžovatele. Skutečnost, že stěžovatel se závěry obecných soudů nesouhlasí, nemůže sama o sobě založit odůvodněnost ústavní stížnosti.

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání podle odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. ledna 2014

JUDr. Vladimír Sládeček

předseda senátu Ústavního soudu