Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2926/13

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu Mgr. Miroslava Krutiny, advokáta, právně zastoupeného Mgr. Ondřejem Múkou, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 2, Vyšehradská 423/27, směřující proti příkazu k odnětí věci Policií ČR, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Ústí nad Labem, ze dne 25. července 2013, č.j. OKFK-257/TČ-2009-252201, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem podaným dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ""), se navrhovatel domáhal zrušení shora uvedeného usnesení, jimž mělo být zasaženo do jeho ústavně zaručených práv, zakotvených v odstavci 3y, v odstavci 2; v odstavců 1 a 4; v odstavcích 1 a 4 a v odstavci 1d (dále jen ""), a v odstavci 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a v odstavci 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Navrhovatel ve svém podání uvedl, že napadeným příkazem byly odejmuty v něm uvedené věci, k čemuž došlo bezprostředně poté, co mu byly tyto věci protokolárně, nikoliv však fakticky, vráceny. K předchozímu odnětí došlo při prohlídkách jiných prostor a pozemků dle ustanovení § 83a trestního řádu, které byly nařízeny příkazy Okresního soudu v Lounech ze dne 11. října 2010, č.j. -5 a č.j. -5, zrušenými nálezem Ústavního soudu ze dne 29. března 2012,

sp. zn.

; a příkazem Okresního soudu v Lounech ze dne 13. října 2010, č.j. -9, zrušeným nálezem Ústavního soudu ze dne 23. dubna 2012,

sp. zn.

.

Ústavní soud v minulosti ve své judikatuře (např. v nálezu

, N 78 SbNU 4/243) opakovaně vyslovil, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Pokud orgány činné v trestním řízení postupují v souladu s obsahem hlavy pátéy, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Podle odstavce 1 ( písmeno d)y ČR), to tedy znamená, že ústavní stížnost představuje zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být úkolem pouze Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice viz nález

sp. zn.

(publ. in: N 111/19 SbNU 79). Ústavní soud tak představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. Řízení o ústavních stížnostech, tedy významně ovládá zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje ( ve spojení s odstavci 3 a 4 ), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení odstavce 2 .

Přípustné opravné prostředky není přitom možno chápat výhradně v kontextu existence možnosti nápravy příslušeného rozhodnutí (existence konkrétního opravného prostředku), ale v souvislostech pokračujícího soudního (trestního) řízení, které samou svou existencí zaručuje, až do vydání meritorního rozhodnutí, průběžnou kontrolu danou trestním řádem, v němž účastníku přísluší celá řada konkrétních nástrojů, včetně (případného) následného řízení v rámci obecného soudnictví. V projednávaném případě přísluší stěžovateli nástroj spočívající v dozoru státního zástupce upravený v ustanovení § 174 a násl. trestního řádu. Teprve poté bude prostor pro rozhodovací činnost Ústavního soudu.

V této souvislosti lze odkázat i na obdobná rozhodnutí Ústavního soudu k téže věci

sp. zn.

;

sp. zn.

;

sp. zn.

a

sp. zn.

.

Podle ustanovení odstavce 1 písmeno e) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li zákon jinak. V projednávaném případě tato situace nastala, a proto Ústavní soud návrh odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. prosince 2013

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka