Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 324/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem v právní věci společnosti B., zastoupené Mgr. Pavlem Motlem, advokátem se sídlem Jaselská 1391, Mladá Boleslav, proti postupu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odboru hospodářské kriminality ve věci vedené pod sp. zn. KRPT-212959/TČ-2016-070082, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 25. 1. 2019, brojí stěžovatelka proti postupu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odboru hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán") ve věci vedené pod sp. zn. KRPT-212959/TČ-2016-070082, jímž mělo dojít k porušení jejího práva dle d.

Z přiloženého listinného materiálu vyplývá, že stěžovatelka je na podkladě usnesení policejního orgánu ze dne 26. 10. 2018 trestně stíhána pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení , odst. 2 písm. a) , , ve znění pozdějších předpisů. V této souvislosti si stěžovatelka za svého obhájce zvolila advokáta Mgr. Pavla Motla, přičemž plnou moc za ni podepsal její jediný jednatel. Policejní orgán přípisem ze dne 21. 11. 2018 nicméně stěžovatelce sdělil, že podle , o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, nepovažuje toto zvolení obhájce za platné, a to z důvodu, že jednatel stěžovatelky v téže trestní věci vystupuje jako obviněný; nemůže tedy za obviněnou právnickou osobu činit úkony v trestním řízení.

Podle mínění stěžovatelky, jež dala najevo v ústavní stížnosti, policejní orgán výše popsaným krokem nepřípustně zasáhl do jejího práva na obhajobu. Stěžovatelka zdůraznila, že citovaná právní úprava má sloužit k řešení problematiky střetu zájmů mezi obviněnou právnickou osobou a těmi, kdo za ni jednají. V jejím případě je však situace odlišná. Jak ona sama, tak i její jednatel zastávají totožný názor, že předmětné trestní stíhání není opodstatněné, rovněž jejich obhajoba i postup v rámci trestního řízení by byly zcela shodné. Za daných okolností stěžovatelka nepovažovala tudíž za přijatelné, aby bylo omezováno její právo na svobodnou volbu obhájce.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavním pořádkem zaručených základních práv či svobod, je její subsidiarita. Tato se jednak odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti ( ). Vedle toho má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (y), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, kdy náprava před orgány veřejné moci již není standardním postupem možná.

V návaznosti na výše uvedené je nutno poukázat na procesní prostředek, který stěžovatelce k ochraně jejího práva v daném případě zákon dává k dispozici. Jedná se o dozorové oprávnění státního zástupce nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení, zakotvené v § 157a, resp. § 174 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, jemuž primárně přísluší se zabývat námitkami stěžovatelky směřovanými proti postupu policejního orgánu. Pokud by stěžovatelka nebyla spokojena s prováděným dozorem, může dále vyzvat bezprostředně vyšší státní zastupitelství k odstranění závad v postupu státního zástupce a žádat, aby vykonalo dohled nad postupem nejblíže nižšího státního zastupitelství ( , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů). Teprve po vyčerpání těchto prostředků k ochraně svých práv a za situace, kdy by stěžovatelka nadále trvala na tom, že orgány činné v trestním řízení zasáhly do jejích ústavně zaručených práv a svobod, bude možné podat věcně projednatelnou ústavní stížnost (srov. obdobně usnesení

sp. zn.

ze dne 11. 1. 2013,

sp. zn.

ze dne 14. 2. 2013,

sp. zn.

ze dne 4. 12. 2013 či

sp. zn.

ze dne 16. 12. 2013 či

sp. zn.

ze dne 31. 10. 2018, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Jelikož stěžovatelka naznačených dispozic dosud nevyužila, z ústavní stížnosti se alespoň nepodává opak, postupoval Ústavní soud dle ustanovení a návrh odmítl jako nepřípustný ve smyslu téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. března 2019

Tomáš Lichovník v. r.

soudce zpravodaj