Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1223/13

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti obchodní společnosti SUN PROTECTION s. r. o., IČ: 28288521, zastoupené Mgr. Jiřím Šebestou, advokátem, se sídlem v Brně, směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2013, č. j. -26, proti rozsudkům Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 10. 2012, č. j. -64, a ze dne 24. 10. 2012, č. j. -48 proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 19. 8. 2011, č. j. 3740/11-1200, ve spojení s rozhodnutím Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 31. 10. 2011, č. j. 5369/11-1200, a s rozhodnutím Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 19. 7. 2011, č. j. 343121/11/077910302673, a proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 24. 10. 2011, č. j. 4609/11-1200, a rozhodnutí Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 22. 8. 2011, č. j. 383806/11/077900305546, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podaným návrhem, co do formálních náležitostí odpovídajícím požadavkům , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatelka žádá zrušit v záhlaví označená rozhodnutí završená rozsudkem Nejvyššího správního soudu. Tvrdí, že jimi byla poškozena na svých základních právech, konkrétně právu nebýt jakkoliv diskriminována, chráněném u základních práv Evropské unie, právu vlastnit majetek a právu podnikat, garantovaných a d, resp. a 16 y základních práv Evropské unie, a že rozhodnutí nerespektují zákaz zpětné účinnosti právních norem.

Stěžovatelka je výrobcem elektřiny ze slunečního záření, kterou dodává obchodní společnosti E.ON Distribuce, a. s. Dle , o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (dále jen " "), ve znění novely provedené , je stěžovatelka jako poplatník povinna odvádět od 1. 1. 2011 z prodané elektřiny odvod ve výši 26% z výkupní ceny. Odběratel odvod po jeho vyúčtování sráží z nároku stěžovatelky a odvádí jej přímo správci daně. Napadená rozhodnutí finančních orgánů byla vydána na základě stěžovatelčiny stížnosti, kterou uplatnila podle daňového řádu na postup plátce daně při popsaném odvodu vyúčtovaném za měsíce únor až květen roku 2011. Se stížností u správce daně neuspěla, finanční ředitelství podaná odvolání zamítlo a napadená rozhodnutí potvrdilo. Následující správní žaloby zamítl krajský soud. Kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou.

Stěžovatelka namítá, že k zásahu do jejích základních práv označených výše došlo aplikací protiústavních pravidel obsažených v až Ta zakotvují povinnost odvodu jen pro určité výrobce, a to za elektřinu vyrobenou pouze v určitém období. Podmínky podnikání jsou tak nastaveny diskriminačně a zasahují do legitimního očekávání stěžovatelky na nabytí majetkového prospěchu, které u ní založil Nejvyšší správní soud namísto postupu podle y (předložení věci k provedení konkrétní kontroly ústavnosti použitého zákona), když použitá právní úprava výrazně omezila stěžovatelčino právo podnikat nedodržením přislíbených garancí a retroaktivní změnou původně nastavených podmínek, pouze subsumoval případ pod nález

sp. zn.

.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Návrh co do formulace petitu sice směřuje proti specifikovaným rozhodnutím vydaným v souvislosti se stížností stěžovatelky proti postupu plátce při vyúčtování a srážce povinného odvodu, ovšem ve své podstatě brojí proti tomu, jak povinný odvod a jeho parametry nastavil zákonodárce v zákoně č. Konkrétně proti postupu finančních orgánů a správních soudů, který vydání napadených rozhodnutí předcházel, ani proti závěrům týkajícím se individuálního případu (resp. případů) stěžovatelky, nic namítáno není. Ústavní soud se přitom souladem ustanovení až již zabýval ve svém nálezu

sp. zn.

(č. 220/2012 Sb.). V rámci abstraktní kontroly ústavnosti dospěl k závěru, že předmětná ustanovení jsou v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Stěžovatelka sice ve svém podání tvrdí, že její návrh spočívá na odlišných základech, kterými se Ústavní soud ani v předmětném plenárním nálezu doposud nezabýval. Ústavní soud se s tím neztotožňuje. Rozdíl zřejmě stěžovatelka spatřuje v tom, že plénum Ústavního soudu neřešilo věc z pohledu y základních práv Evropské unie. To ovšem není nijak podstatné. Ústavní soud zkoumal konformitu předmětné právní úpravy mimo jiné též z hlediska jejího dopadu do základních práv adresátů, a to včetně základních práv uváděných nyní stěžovatelkou. Je přitom lhostejné, který předpis se vezme jako pramen těchto základních práv, jsou-li tatáž obsažena ve více než jednom katalogu.

V souladu se závěry učiněnými v usnesení

sp. zn.

, přijatém v obdobné kauze (viz též usnesení

sp. zn.

,

či

, dostupná na http://nalus.usoud.cz) Ústavní soud i nyní konstatuje, že v nálezu

sp. zn.

připustil, že nelze vyloučit, že v individuálních případech může některé z ustanovení až narušit základní práva a svobody jednotlivce. Stěžovatelka však ve své ústavní stížnosti ani v předchozím řízení neuvedla, že by právě pro ni mělo s ohledem na specifické okolnosti některé z předmětných ustanovení likvidační charakter či zasahovalo samotnou majetkovou podstatu jejího podnikání. Ohledně její námitky, že ani pokles vstupních investičních nákladů v letech 2009 a 2010 neodůvodňuje zakotvení přijetí ustanovení až , je potřeba připomenout závěr nálezu

sp. zn.

, že "pokud zákonodárce na základě kalkulací, z nichž vyplývají snížené investiční náklady FVE v letech 2009 a 2010, přistoupil k zavedení nového právního institutu - odvodu - pouze ve vztahu k okruhu výrobců solární energie, a to pouze těch, jejichž výrobny byly uvedeny do provozu od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2010, nelze než mít takové kritérium za racionální a ústavně souladné." Na totéž rozhodnutí lze odkázat rovněž v souvislosti s námitkou zásahu do práva vlastnit majetek a práva na svobodu podnikání. Ústavní soud zde dospěl k závěru, že byť došlo přijetím napadených ustanovení ke snížení podpory poskytované provozovatelům fotovoltaických elektráren, nejednalo se o zásah, který by ve svém důsledku znamenal porušení ústavně zaručených práv dotčených subjektů, ať již se jedná o právo vlastnické či svobodu podnikání, případně nerespektování základních náležitostí demokratického právního státu. Konečně stran namítané nepřípustné retroaktivity ustanovení až Ústavní soud v předmětném nálezu uvedl, že "ačkoliv je totiž nepravá retroaktivita zásadně přípustná, nelze apriorně vyloučit, že s ohledem na princip právní jistoty a ochrany důvěry v právo převáží zájem jednotlivce na dalším trvání existující právní úpravy nad zákonodárcem vyjádřeným veřejným zájmem na její změně. Ústavní soud musel tedy posoudit, zda na straně dotčených provozovatelů FVE není dán takový ústavně relevantní zájem na zachování dosavadní zákonem stanovené ceny za elektřinu z obnovitelných zdrojů a zelených bonusů bez jejího dalšího krácení odvodem, jenž by při vzájemném poměřování převážil nad veřejným zájmem na jejím snížení. Takovýto zájem provozovatelů FVE v dané věci Ústavní soud ... neshledal."

S ohledem na nastíněnou podstatu argumentace stěžovatelky neměl Nejvyšší správní soud důvod nesubsumovat z výrazné části její případ pod nález Ústavního soudu

sp. zn.

, a tím spíše pak neměl důvod přerušovat řízení a předkládat věc k provedení řízení o konkrétní kontrole ústavnosti.

Protože Ústavní soud neshledal, že by došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelky, její ústavní stížnost proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. prosince 2013

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu