Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3044/12

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Humlíčka, zastoupeného Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem, se sídlem Špitálka 23b, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. -196 ze dne 14. 6. 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností, osobně podanou dne 9. 8. 2012 a k výzvě Ústavního soudu doplněnou podáním ze dne 24. 9. 2012, se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým mělo dojít k porušení jeho základních práv garantovaných d (dále jen "").

2. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že mu Krajský soud v Brně neumožnil účast v nařízeném jednání tím, že ho včas neinformoval o tom, jak rozhodl o jeho žádosti o odročení, a tudíž v něm nemohl aktivně hájit své zájmy, předkládat a navrhovat důkazy ve svůj prospěch. Dne 29. 5. 2012 stěžovatel požádal o odročení jednání, které bylo nařízeno na 14. 6. 2012 v 10:00 hodin, z důvodu, že ve věci podal dne 21. 12. 2011 ústavní stížnost. Sdělením ze dne 11. 6. 2012, které bylo stěžovateli doručeno v odpoledních hodinách dne 14. 6. 2012, tedy až po termínu nařízeného jednání, byl stěžovatel vyrozuměn o tom, že se jeho žádosti o odročení nevyhovuje. Stěžovatel se z tohoto důvodu k jednání nedostavil, přičemž věc byla v jeho nepřítomnosti projednána a následně rozhodnuta napadeným rozsudkem, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele na ochranu osobnosti a uložena povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 25.900 Kč. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání a zároveň ústavní stížnost v nyní projednávané věci.

3. Ústavní soud se podanou ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek přípustnosti na takový návrh kladených, tedy zda vyhovuje požadavkům , o Ústavním soudu.

4. Jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita. Jestliže tedy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, je ústavní stížnost podle nepřípustná.

5. Stěžovatel správně využil možnosti ochrany svých práv tím, že podal proti předmětnému rozsudku odvolání. Podal-li však současně s odvoláním ústavní stížnost, bylo z tohoto pohledu její uplatnění předčasné. Pokud před obecnými soudy probíhá řízení, v jehož rámci se stěžovatel může domoci svých práv, není důvod pro to, aby Ústavní soud v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i zásadou minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, do doby než toto řízení bude ukončeno, ve věci rozhodoval, a není důvod, aby se svým rozhodnutím vyčkával až do vydání rozhodnutí soudu rozhodujícího o opravném prostředku [srov. např. usnesení sp. zn. ze dne 16. 11. 2010, usnesení

sp. zn.

ze dne 23. 4. 2013].

6. Ústavní soud se pro úplnost zabýval naplněním podmínek ustanovení , avšak splnění žádné z nich neshledal a stěžovatel jejich existenci ani netvrdil.

7. Odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele nijak nepoškozuje, neboť po vyčerpání všech řádných opravných prostředků, a za současné právní úpravy , ve znění , i mimořádného opravného prostředku, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, může v této věci podat ústavní stížnost novou.

8. Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud návrh stěžovatele podle , odmítl jako nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2013

Kateřina Šimáčková, v. r.

soudkyně zpravodajka