Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 367/13

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem ve věci ústavní stížnosti Petra Čiháka, zastoupeného JUDr. Pavlem Tumou, advokátem se sídlem Římská 16, Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2012, č. j. -321, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Projednávanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, neboť v něm spatřuje neoprávněný zásah do svého ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces ve smyslu a d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod., jakož i práv vyplývajících z y.

Ústavní soud se podanou ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přípustnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny opravné prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( ).

Sám stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na skutečnost, že spolu s ústavní stížností využil rovněž institutu dovolání, byť si není jist, zda toto podání bude shledáno přípustným vzhledem ke změně, ke které v podmínkách přípustnosti dovolání došlo , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. K tomu musí Ústavní soud konstatovat, že podal-li stěžovatel v posuzované věci ústavní stížnost souběžně s mimořádným opravným prostředkem dle , a tedy před obecnými soudy probíhá příslušné řízení, v jehož rámci se může domoci ochrany svých práv, není důvod pro to, aby Ústavní soud v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i zásadou minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci rozhodoval, a není důvod, aby vyčkával se svým rozhodnutím až do vydání rozhodnutí orgánu, jenž o daném mimořádném opravném prostředku rozhoduje. Ostatně i z toho, že stěžovatel podal v projednávané věci dovolání, lze usoudit, že se sám domnívá, že tvrzený zásah do jeho práv je možné odstranit v rámci dovolacího řízení. Jelikož rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze předjímat, je podání ústavní stížnosti předčasné.

Nutno dodat, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele nijak nepoškozuje, neboť pokud by jím podané dovolání neuspělo, tj. bylo odmítnuto pro nepřípustnost, připadá v úvahu aplikace ustanovení , dle něhož platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Stěžovateli tedy zůstává zachována lhůta k podání ústavní stížnosti i proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů.

Ústavní soud se pro úplnost zabýval naplněním podmínek ustanovení , avšak splnění žádné z nich neshledal a stěžovatel jejich existenci ani netvrdil.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout jako návrh nepřípustný ve smyslu ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. dubna 2013

Stanislav Balík, v. r.

soudce zpravodaj