Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1422/13

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky, soudce Jana Musila a soudce zpravodaje Pavla Rychetského mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti PaedDr. Petra Noska, zastoupeného JUDr. Robertem Vargou, advokátem se sídlem Vlastina 23, 323 18 Plzeň, proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 2. září 2011 č. j. -115 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. března 2013 č. j. -157, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Včas doručenou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi mělo být zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Napadenými rozhodnutími byla stěžovateli (coby žalovanému) uložena povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku z titulu uzavřené kupní smlouvy. Mezi stranami existoval spor ohledně skutečnosti, zda při převzetí zboží došlo k zaplacení kupní ceny dobírkou k rukám přepravce. Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že to byl žalobce, kdo v řízení unesl své důkazní břemeno, a stěžovateli se nepodařilo zpochybnit tvrzení, že kupní cena nebyla zaplacena. Odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že se soud prvního stupně nevypořádal s jeho námitkou ohledně "neprůkaznosti" jednoho z důkazních prostředků - prohlášení dopravce o tom, že žádnou finanční částku nepřevzal. Odvolací soud následně pochybil, když jeho rozhodnutí nezrušil a navíc bez patřičného odůvodnění neprovedl stěžovatelem navrhovaný důkaz, který měl "neprůkaznost" potvrdit. Řízení bylo tudíž postiženo vadou tzv. opomenutých důkazů.

4. Po přezkoumání vyžádaného spisového materiálu a napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.

5. Ústavní soud již mnohokrát zdůraznil, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Ústavní soud je v souladu s y povolán k ochraně ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů.

6. V tomto směru je potřeba také uvést, že proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí není podle přípustné dovolání, což je založeno na úsudku o nižším významu takového rozhodnutí. Bylo by tak proti logice, aby se další přezkum pouze automaticky přesunul do roviny ústavní. Úspěšné uplatnění ústavní stížnosti proto v tomto případě předpokládá splnění ještě přísněji kladených podmínek [srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 31. 5. 2011 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)].

7. Stěžovateli lze dát za pravdu, že se soud prvního stupně v odůvodnění nezabýval jeho námitkami proti čestnému prohlášení dopravce. Ústavní soud nicméně ústavnost řízení před obecnými soudy hodnotí jako celek. Jsou-li případné nedostatky v odůvodnění soudu prvního stupně napraveny soudem druhostupňovým, je tím zásadně zajištěno právo stěžovatele na spravedlivý proces. Se zmíněnými námitkami a rovněž s návrhem na provedení dalšího důkazu, který měl zpochybnit "průkaznost" čestného prohlášení, se přitom vypořádal odvolací soud. Pouhý nesouhlas stěžovatele s jeho hodnocením protiústavnost rozhodnutí založit nemůže. Dalšími námitkami stěžovatele se Ústavní soud nezabýval, protože neměly žádnou ústavněprávní relevanci.

8. Ústavní soud dospěl s ohledem na výše uvedené k závěru, že napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, pročež mu nezbylo, než jeho ústavní stížnost odmítnout podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. října 2013

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu